Návrat ze služebky

V září toho roku, kdy se manželka Jiřina vrátila z desetidenní služební cesty v Itálii, bylo stále ještě parné odpoledne, takže měla na sobě jen lehké letní šaty. Vypadala prostě skvěle, lehce opálená, usměvavá, nikdo by jí nehádal čtyřicítku. Při bližším pohledu však byly v jejích očích přece jen znatelné stopy únavy. Na tom ale nebylo nic divného – jednání se zákazníky ve velkém vedru, noci v hotelu v pokoji s klimatizací, ve kterém, jak jsem věděl, trpěla klaustrofobií, a pak zdlouhavá přeprava na letiště, odbavení a let.
Při polibku jsem z jejího dechu snadno dovodil, že si musela pořádně zavdat dobrého truňku. Měla také trochu setřelou artikulaci a tak nějak divně se i pohybovala. Když si při vybalování dárků přidřepla ke kufru, zahlédl jsem mezi rozevřenými stehny bílý klín kalhotek. Přinutil jsem se, abych se tam nedíval, ale zároveň jsem cítil vzrušení. Představa, co se pod nimi skrývá, mě vždycky dokázala vyrajcovat. Ostatně žádný div, už dlouho jsme spolu neměli intimní styk.
Zatímco Jiřina odešla do koupelny, aby ze sebe smyla únavu z cesty, připravil jsem rychle něco k večeři. Po jídle jsme se uvelebili v křeslech, jedním okem jsme sledovali televizi, ale hlavně jsme si povídali, lépe řečeno, Jiřina vyprávěla o svých zahraničních zážitcích. Zároveň jsme v dost ostrém tempu popíjeli italské víno, které nesmělo mezi suvenýry z Itálie chybět. Jen těžko jsem se ale soustředil na její vyprávění. Spíš jsem se zaobíral představami nahého těla, skrytého pod noční košilí a koupacím pláštěm. Navíc pokaždé, když si přeložila nohu přes nohu, dala mi možnost spatřit nejen nádherně oblé koleno, ale i část pružného a pevného stehna.
Jiřina si mých kradmých pohledů musela povšimnout, jistě si je dokázala správně vysvětlit, přesto se však rozhodla mě trochu potrápit. Po nějaké době se zvedla a oznámila mi: „Jsem nějaká unavená. Jdu si lehnout,“ hned mi ale dala naději: „Půjdeš taky?“
Když jsem za ní přišel do ložnice, ležela ve své posteli na boku a četla si. Na první pohled to vypadalo, že opět vyjdu naprázdno, že o nějaké milostné hrátky nemá zájem. Tvářila se, že ani neregistruje to, že jsem otočil klíčem v zámku. Lehl jsem si za ní, poodhrnul jsem přikrývku a přitiskl se celým tělem k jejímu. „Chci tě. Strašně po tobě toužím. Už jsem tě moc dlouho neměl,“ zašeptal jsem jí do ucha a začal ji líbat na krk a ramena. Zároveň jsem se pokusil vyhrnout jí noční košili. Nijak mi to neusnadnila, takže jsem jí musel jednou rukou trochu nadzvednout a druhou postupně dostat okraj košile až k pasu. Podíval jsem se dolů na velké plné polokoule její obdivuhodné prdele. Jakmile jsem je stiskl v dlaních, přece jen položila knížku a otočila se tváří ke mně. Vzápětí její hbitý jazyk pronikl do mých úst; setrvali jsme tak v dlouhém francouzáku. Náhle dýchala rychleji a horce, což u ní vždy byla neklamná známka rostoucího vzrušení.
Jak jsem se přitisknul k Jiřinině tělu, můj ocas se vztyčil a napnul látku pyžamových kalhot jako stan. Nechal jsem ho vyklouznout z poklopce a zadloubal jím do jejího podbřišku. Na citlivém žaludu jsem pocítil hladkost jejích sliznic. (Od určité doby si moje manželka kundu pečlivě vyholovala, na což jsem si nakonec s těžkým srdcem zvykl.) „Počkej chvíli,“ řekla Jiřina, posadila se a sundala si noční košili. Nabídla mi tak dvojici svých stále pevných koz s velkými dvorci a se ztopořenými bradavkami k líbání, sání a olizování. Zároveň jsem se probíral krásou mezi jejíma nohama. Ohmatával jsem pysky, naběhlé a slizké od jejích šťáv, třel jsem poštěváček, zajížděl jsem několika spojenými prsty do vnitřku kundy. Jiřina mě mezitím uchopila jednou rukou za ptáka a druhou za koule. Začala mi ho honit, nejprve zvolna, pak stále rychleji, až se její ruka jen kmitala.
Pocítil jsem, že bych touhle cestou velice rychle dospěl k orgasmu. A to jsem zatím nechtěl dopustit. Převrátil jsem se proto na záda a s čurákem trčícím do vzduchu jsem čekal, až se Jiřina nade mnou uvelebí k poloze 69. Poklekla na jedno koleno, druhou nohu pokrčenou. V této poloze pak sklonila hlavu k mému nástroji. Popadla ho do ruky a zastrčila si ho do pusy. Olizovala žalud, který úplně obnažila tím, že stáhla kůžičku až pod obruč. Přejížděla jazykem po celé délce ocasu – ke koulím a zase nahoru. Obemkla ocas rty a dvěma prsty si ho vháněla do pusy a ven. Hlasitě u toho hekala a naříkavě sténala.
Já jsem zatím pozvedl trochu hlavu ke kundě své manželky, kterou jsem měl v této pozici jako na dlani. Zatím ještě úplně slepené malé pysky visely vlastní vahou. Nejvíc ze všeho připomínaly kohoutí hřebínek. Lehce jsem do nich cvrnknul, takže se zahoupaly. Zdály se mi nějak větší, než bývaly obvykle. Doširoka jsem je rozevřel a odhalil tak ústí pochvy. Na jeho lemu byly zřetelně vidět drobné krvavé prasklinky a oděrky. Celý vstup do pochvy byl nadměrně zduřelý a do ruda zapálený. Okamžitě mě napadlo jediné vysvětlení: muselo to být od přehnaně náruživého prcání, takříkajíc až do sucha V duchu jsem si představil tu kládu (nebo snad klády?), která po dlouhé hodiny projížděla Jiřininu kundu, takže nakonec už přestala dostatečně mazat. Jiné vysvětlení pro to, co jsem viděl, prostě nebylo. Uvědomil jsem si, že bych měl pociťovat pohoršení nad zjevnou manželskou nevěrou, navíc nikoli první. Ve skutečnosti ale představa toho, jak poranění vznikla, jen zvýšila mé vzrušení.
„To asi musí bolet,“ pomyslel jsem si. A hned jsem to vyzkoušel. Zastrčil jsem dva spojené prsty do pochvy a projížděl ji sem a tam. Přitlačil jsem trochu a zároveň jsem nenápadně pokukoval po Jiřině, jaká bude její reakce. Nic však na sobě nedávala znát. Ani na chvíli nepřerušila kouření mého ocasu, jen stále přerývaně dýchala a vzdychala rozkoší. Přiložila prostředníček pravé ruky na poštěváčka a zápěstí se jí rozkmitalo úsilím, s jakým ho třela. Ústí kundy a malé pysky se zmáčely jejími šťávami, takže prsty mi uvnitř jezdily zcela hladce.
Po chvíli se Jiřina přesunula přímo nad můj ocas a vkleče si ho zastrčila do pochvy. Trochu se předklonila a začala známou jízdu v poloze na koníčka, v obzvlášť vzrušující variantě – zadkem ke mně. Všiml jsem si, že přitom pozorně a s narůstajícím vzrušením ve tváři sleduje pravidelný pohyb mého pístu ve válci, tvořeném její kundou. Uchopil jsem ji za kmitající půlky do dlaní a nadlehčoval jsem je při přirážení. Přesto se při každém dopadu manželčiny prdele na moje břicho ozvalo hlasité plesknutí. Rozevřel jsem macaté polokoule tak, že se na mě rozpustile zadívalo očko mezi nimi. Bylo čisťounké, růžové a kakaově hnědé, zvrásnělé, bez chlupů. Náhle se Jiřinin dech rozběhl ještě rychleji, dopady jejího zadku se staly tvrdšími, prsty na poštěváčku se ještě více rozkmitaly. Příval rozkoše ji přinutil k hlasitým vzlykům a stenům.
Jakmile se uklidnila, natáhla se celým tělem na mě, objala mě rukama a s nezastíranou vděčností pokrývala můj obličej horkými polibky. Přitom mi jasně naznačovala, že se mnou ještě neskončila. Jako vždy chtěla, aby i mně „bylo dobře“. Popadla mě za čuráka, obkroužila ho prsty u kořene a začala ho honit. Když viděla, že se mu vrátilo předchozí ztopoření, ulehla naznak, přitáhla roztažená stehna k hrudi a rozevřela si pysky prsty obou rukou. Odhalila tak zmáčenou, slizkou, ale lákavou díru, která se v tu chvíli zdála obrovská. Zároveň mě vybídla: „Dělej, vraž mi ho do tý mý neřestný kundy!“ Pomyslil jsem si jen, že s tou neřestností je to opravdu výstižné… A hned jsem se ochotně pustil do požadované práce. Při mrdání jsem ji líbal s jazykem zastrčeným hluboko v jejích ústech, zároveň jsem ji jednou rukou ohmatával střídavě obě kozy. Byla to divoká jízda, při níž naše těla o sebe doslova bušila. Provázelo ji oboustranné přidušené sténání, vzrušený šepot vzrušujících slov a pleskání spodních částí našich těl, narážejících o sebe a splavených potem i Jiřininými milostnými šťávami. Pak jsem pocítil, jak ochromující rozkoš zaplavuje celé mé tělo, jak sperma vystupuje až k ústí močové trubice. To už jsem ale stříkal a plnil pohostinnou kundu své manželky tím blahodárným nektarem.
Když vše skončilo, leželi jsme jako obvykle natažení na zádech, Jiřina s hlavou na mém rameni. Po chvíli váhání jsem se odhodlal k otázce: „Všimnul jsem si, že jsi tam dole nějak odřená. Až do krve. Nebolí tě to?“ Nemohl jsem vidět její reakci, vypadalo to však, že je trochu zaskočená. Pak ale nabrala zhluboka dech: „Co myslíš? Nic tam nemám. Možná se mi trochu zanítila kůžička. Nic víc. Asi od prádla, příliš agresivního prášku na praní. Nevím. Moc to necítím.“ To určitě, pomyslel jsem si, ale dál už jsem se nevyptával.

Na služební cestě v italském Turínu jsem si i přes poměrně vysilující práci při obchodních jednáních našla příležitost k pořádným sexuálním hrátkám. Však už jsem to potřebovala – s manželem to, až na vzácné výjimky, kdy jsme byli oba pořádně pod parou, za moc nestálo. Hned první večer pobytu v Turínu jsem se seznámila s Fulviem, docentem na univerzitě, který se však navzdory svému akademickému povolání vyznačoval naprosto neuvěřitelnou výdrží – dokázal do toho bušit celé hodiny. Tehdy se u mě projevil ještě větší hlad po sexu než obvykle, což vyplynulo nejspíš z toho, co se někdy označuje jako „poslední zvonění“.
Ten konec léta byl v Itálii obzvlášť horký. Zatímco v hotelu poskytovaly klimatizované pokoje poměrně pohodu, na obchodních jednáních, při kterých jsem trávila většinu dne, to bylo krušné. S obchodními partnery a dalšími přáteli jsme proto museli neustále hasit žízeň – víno teklo plným proudem.
S Fulviem jsem se seznámila v hotelovém baru – v tom hotelu patřil k organizátorům jakési konference. Hned napoprvé jsem zažila snad nejvydatnější soulož ve svém životě. Můj milenec nezapřel proslulý národní temperament a po krátké předehře mi předvedl vpravdě sportovní výkon. Ne snad pokud jde o střídání poloh, ale především co do délky každého čísla, kterých ten večer vytočil hned pět. Navíc ho matka příroda obdařila dlouhým a tlustým ocasem, který skvěle vyplňoval pochvu a jeho tření mi tak způsobovalo nesmírnou rozkoš. Tu noc jsem zažila hned několik orgasmů.
Žádný div, že hned nazítří jsme si to zopakovali, a to se vším všudy. A pak každý večer, po většinu noci. Fulvio byl jako dobře seřízená „souložící mašina“. Jeho výdrž byla neuvěřitelná.
Na palubě letadla při zpáteční cestě jsem se musela dávat dohromady několika kávami a hlavně panáky koňaku, abych byla schopna přehlušit hlubokou únavu z doslova „promrdaných nocí“. A také bolest v rozkroku, odřená píčka pálila jako čert. Ještě na letišti jsem se v zrcadle přesvědčila, že co se týče obličeje se mi to víceméně podařilo.
Doma také všechno proběhlo v pohodě. Děti jako obvykle večer odešly za svými partnery, takže jsme zůstali s manželem sami. Vypili jsme dvě lahve vína, které jsem přivezla, a podle toho, jak se na mě díval, bylo zřejmé, že má zase jednou chuť na manželskou soulož. Nebyla jsem proti a hned musím říci, že se opravdu vydařila. Dokonce jsem ani moc necítila bolest odřených míst. Radost mi ale zkalilo to, že se manžel až příliš vyptával na stopy, které na mé píčce zanechal ocas mého náruživého italského přítele. Nebyla jsem na takové vyptávání vůbec připravená, takže mám dojem, že moje odpovědi manžela příliš nepřesvědčily.
Život pak ale šel dál svoji cestou. Oděrky na píčce se mi rychle zahojily, soulože s manželem byly stále stejně zřídkavé a nepříliš uspokojivé. Nejlepším útočištěm tak zůstala masturbace, při které jsem si mohla v mysli promítat nekonečný seriál nemravných „italských obrázků“.