Seník

Do starého seníku jsme si s Annou chodili užívat. Stál uprostřed lesa a nikdy se nám nestalo, že by nás někdo vyrušil. Jenom ptactvo nebeské nás mohlo sledovat.

Sotva jsme zašli do lesa, svlékli jsme se a nechali naše roztoužená těla ovívat lesním vzduchem. Bradavky Aniných prsou vždycky ztvrdly, jako kdyby se už nemohly dočkat, až je budu laskat a dumlat. Také její rosnička se otevřela a ronila slzy touhy, až jí to teklo po stehnech.

Nabíral jsem je prstem, abych si na nich cestou pochutnal. Sotva za námi zapadly dveře, odhodili jsme šaty a vrhli se na sebe. Můj rozpálený kůl zajel do stejně rozpálené buchtičky, která ho polknula až na dno.

Tak jsme si vždycky užívali, až jednou se to změnilo. V tom roztoužení jsme si nevšimli, že se blíží bouřka. Náhle kdesi blízko uhodil hrom a Anna se tak lekla, že mě na chvilku sevřela tak, až to bolelo. Do střechy začal bubnovat déšť a Anna se ke mně ustrašeně tiskla. Náhle se otevřely dveře a v záři blesků bylo vidět, jak kdosi vběhl dovnitř.

„Do prdele! To mě to muselo chytnout!“ ozval se mužský hlas. Ale vypadalo to spíš na nějakého mladého kluka. „Tak se svlékni a zalez do sena, ať nenastydneš!“ „Kdo je tu?“ vystrašeně se ptal. „Neptej se a poslechni dobře míněnou radu!“ znovu jsem mu řekl. Bylo slyšet, jak sundavá promoklé šaty a ždímá je. Pověsil je hned u dveří a zahrabával se do sena.

Anča se ke mně beze slova tiskla a třásla se. Nevím, zda strachem z bouřky, nebo z toho neznámého muže. Ze sena kousek od nás se ozvalo pravidelné oddychování, tak jsem přes nás přetáhnul deku a také jsme oba usnuli.

Probudilo mě nějaké šustění. To se ten neznámý hrabal ze sena, protože venku už svítilo sluníčko. Otevřel dveře, aby se podíval, jak to venku vypadá. Viděl jsem, že je to kluk asi v našem věku. Protahoval se, aby se sebe setřásl zbytky sena. Také Anička vykoukla, aby si ho prohlédla. „Jůů…“ vydechla překvapením, když si ho prohlédla. Zrovna byl natočený tak, že bylo dobře vidět jeho vybavení.

Kluk sebou trhnul a schoval se za dveře, aby na něj nebylo vidět. „Neboj se, nemáš se za co stydět!“ zvednul jsem se a chytil Anku za ruku, aby se na něj podívala zblízka. „Ne… ne…“ vzpouzela se, ale vytáhnul jsem jí ven, na sluníčko.

Kluk vyšel za námi. „Já jsem Bob a tohle je Anička!“ napřáhnul jsem ruku. „Já jsem Karel!“ stiskl podávanou pravici. Anka se, celá rudá, za mne stydlivě schovávala. „Vybral jsem si hezkou holku, že!“ postrčil jsem Aničku dopředu a chytil jí za ruce, aby se jimi nemohla zakrývat. Tím ještě více vystoupila její pevná prsa s velkými bradavkami, které vypadaly jako špunty.

Bylo vidět, že Karlovi se Anka také líbí. Stačilo se mu jenom podívat kousek pod pas a bylo to velice dobře k poznání. „Nahoň mu ho!“ chytil jsem Anku zezadu za prsa a pohrál si s jejími bradavkami. „Né… né… néé…“ kvílela Anči a celá se třásla. Pustil jsem jí a postrčil ke Karlovi.

Nesměle natáhla ruku a sevřela to, co Karlovi tak trčelo mezi nohama. A potom začala dělat to, co umí na jedničku s hvězdičkou. Už po pár pohybech z něj Karlovi vystříknul bílý gejzír.

Viděl jsem, jak je Anička vzrušená, až jí to teče po stehnech. A sotva Karel vystříknul, pustila ho a poklekla přede mnou. Obejmula mě a narazila se na něj pusou tak, že musela mít žaluda až v žaludku. Položil jsem jí na hebkou travičku, abych se jí mohl přisát k té slintající mezinožce. Na Karla jsme oba zapomněli.

Když jsem se probral a nastříkal Aničce všechno přímo do žaludku, uvědomil jsem si, že celou dobu měla mou stříkačku zasunutou v krku až po koule. A předtím stačilo jenom jí ho zasunout trochu hlouběji a už dělala scény. Mezi nohama jí pramenila úplná řeka.

„Pojď jí vylízat!“ popostrčil jsem Karla blíž k tomu prameni. Jako ve snách si kleknul, aby se mohl napít toho zázračného moku. Anička mu dala nohy na záda a pevně ho jimi objala. Rukama si tiskla jeho hlavu do klína. Karel se nejprve zmítal, ale potom si našel polohu,kde mohl dýchat a dobře vylizovat tu dobrotu, prýštící z Aničky.

Anča se už po několikáté rozkřičela, ale Karla stále držela jako v kleštích. Když jsem se na ně díval, dostal jsem nápad. Kleknul jsem si nad Karla, roztáhnul mu půlky a plivnul na konečník. Karel to v té extázi snad ani nevnímal. Teprve, když jsem mu nasadil žaluda na ten otvor, začal se zmítat. Ale Anička ho o to pevněji držela, aby si užila ten neobvyklý zážitek.

„Nééé…to nééé…“ snažil se křičet Karel, ale to už jsem v něm byl naplno zabořený. Obejmul jsem ho svýma nohama, abych mu znemožnil vzpouzení se a pravidelnými přírazy kopuloval. Už vzdal jakoukoli obranu a jenom trpně snášel to, co jsem mu prováděl. „Všechno je jednou poprvé!“ zašeptal jsem mu do ucha.

Roztáhnul jsem Aničce ruce i nohy a s napíchnutým Karlem se posunul výš. Jeho bodák našel neomylně příslušný otvor a zajel tam až nadoraz. „Néé… co to … děláš…“ vykřikla Anka, ale nebránila se dalším průnikům. Ani to nešlo. Já jsem tam Karla doslova narážel. „Neboj, bere prášky!“ uklidňoval jsem ho, když začal vykřikovat, že už bude.

Tak se přestal vzpouzet a vykropil Aniččinu jeskyňku. I mne to vzrušilo tak, že jsem do něj poslal to, co mě tam tlačilo. Začal křičet a zmítat se. Zvednul jsem se a Karel utíkal k okraji paseky, aby to mohl ze sebe vytlačit. Já zatím šel k sudu, co byl pod okapem, abych omyl část mého těla, na které zůstaly zbytky toho, co měl Karel ve střevech.

„Pojďte, něco zkusíme!“ řekl jsem, když se Karel vrátil. „Tady si lehni!“ ukázal jsem mu na místo, kde byla hebká travička. Nejprve se rozhodoval, ale když viděl, že mu nehrozí podobný zážitek, jako před chvílí, položil se do trávy. „Sedni si na něj!“ chytil jsem Aničku a přistrčil jí ke Karlovi. Obkročila ho a sedla na ten tvrdý kus, co čněl k nebesům.

Zavrtěla se, aby ho dostala co nejhlouběji. Zatlačil jsem jí na záda, aby se položila na Karla. Objevila se její zadní dírka a pod ní ta hlavní, ve které byl zasunutý Karlův pyj. Zaklekl jsem za ní a nasadil mého tvrdolína na stejný otvor. „Nééé…tam se nemůže vejít…vždyť mě roztrhneš!“ křičela a snažila se ucuknout. Ale držel jsem jí pevně a žalud pomalu začal pronikat tam, kam jsem si přál.

Náhle vklouznul vedle Karlova čuráka a Anička překvapením ztratila řeč. Cítil jsem, jak v Karlově čuráku tepe krev a lehce mu v něm škube. Také kunda Aničky přežvykovala ty dva kusy, co měla v sobě. „Néé…nehýbej se! Ještě chvilku počkej, než si na to zvyknu!“ vykřikla, když jsem chtěl začít s těmi pohyby, co nám vždycky dělaly tak dobře.

Ale ten těsný dotyk našich čuráků nás donutil přestěhovat obsah semenných váčků do Anniny vaginy. „Ááá…ááá…“vydechli jsme všichni tři a padli do trávy. Anka si nevěřícně sáhla mezi nohy, aby se přesvědčila, že ještě před malou chvilkou měla naše dva klacky v sobě. „Aůů…aůůů….“ hladila si kundičku.

Ale sluníčko spěchalo k obzoru, tak jsem se vydali na cestu k domovu. „To si někdy musíme zopakovat…“ Karel ani Anka nic neříkali, tak jsem usoudil, že nejsou proti…