Cyberseznamka

Sedím v práci, šichta se blíží ke konci a i přes snahu něco dělat spíš jen koukám z okna a přemýšlím nad tím, jak moc mě to nebaví. Hodiny se vlečou, nuda, zkrátka normální všední den. Z ticha mě probere nový email s nadpisem „Amateri.cz – upozornění na vzkaz“. Kouknu se přes stůl na kolegu, který věnuje pozornost nějakým papírům a tak kliknu na odkaz v emailu. 

Otvírá se mi portál amatérů a ukazuje mi celkem stručnou zprávu od neznámého odesílatele, která zní:
„Nazdar děvko! Pročetl jsem si tvůj profil a líbí se mi. Momentálně hledám novou mladou oběť, kterou si vychovám v naprosto oddanou kurvičku. Dnes v 21:00 budeš čekat na chatu v místnosti „kurva pro pána“, kde proběhne tvůj přijímací pohovor.“
Na jeden nádech jsem přejel celý text a začal přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo. Vládly ve mně smíšené pocity, ale rozhodně můžu říct, že mi to nahnalo krev do ptáka, za což jsem se sám před sebou styděl. Ono se mnou je to v tomhle směru složité. Normálně jsem čistě hetero. Líbí se mi holky a představa nějakého líbání, nebo milování s jiným chlapem mi přijde nechutná. Na druhou stranu jsem hodně perverzní a představa toho, že jsem třeba přivázaný a musím poslouchat, že mi tvrdý čurák przní moji úzkou škvírku a stříká do pusy, to se mi líbí. Nebo teda nevím, jestli líbí, stydím se za to, ale vždycky z toho teču a pták mi tvrdne. Když se proberu se svého zamyšlení, zjistím, že už je po šichtě a všichni jsou dávno pryč, a tak se zabalím a jedu domů.

Večer zapínám chat v podstatě jen ze zvědavosti, jak to bude pokračovat a jestli tam někdo vůbec bude. Připojuji se do místnosti, kde někdo čeká s nickem Anonym1.
„Zdravím“ začínám konverzaci svým neutrálním pozdravem, který používám v situacích, kdy si nejsem jistý, jestli tykat nebo vykat.
„Jdeš pozdě!“ dostane se mi odpověď bez pozdravu (bylo 21:02).
Já: „Omlouvám se, byl jsem ve sprše.“
Pán: „Omlouvám se, PANE! Od teď už na vždycky mě budeš oslovovat pane, to si pamatuj. A kde si byl, mě vůbec nezajímá, to je tvůj problém, máš tu být včas.“
Já: „Ano, pane.“
Pán: „No pro dnešek to necháme. Každopádně jsem rád, že ses ukázal, protože jinak bych tě špatně odhadl a já se nerad mýlím, to časem poznáš sám. Dnešek ber jako seznamovací večer, pokud uspěješ, zařadíš se do mé stáje a to podle tvého profilu chceš, je to tak?“
Já: „Ano pane, chci… ale mám strach.“
Pán: „Nemusíš se bát. To že jsem dominantní neznamená, že nemám mozek. Jsem normální a 100% zdravý, mám i testy na nemoci..“
Pán: „Už jsi někdy kouřil ptáka?“
Já: „Ne, pane.“
Pán: „Už ti někdo vyšukal díru?“
Já: „Ne, pane. Občas si tam strčím nějakou hračku, ale jinak nic.“
Pán: „Hmm, takže panna.. to se mi líbí :)“
Takhle jsme si povídali docela dlouho. Celá konverzace se vedla v překvapivě pohodovém a přátelském duchu. Řešili jsme opravdu všechno možné,ale hlavně ty sexuální záležitosti, co se mi libí, co bych ještě udělal, a co už je za hranicí, atd., atd.

Pán: „Já jsem slyšel dost. Líbíš se mi, a jsem připravený tě vzít do převýchovy v poslušnou děvku pro všechno. Tenhle rozhovor se už nebude opakovat, od teď už jsme zase jen pán a kurva. Chceš vstoupit ke mně do služby? Odpověz jen ANO – NE. Rozmysli se dobře, máš hodinu.“
Honí se mi v hlavě spousta věcí, ale protože o tomhle sním už dlouho a jsem po tom rozhovoru taky pořádně nadržený odpovídám během 10ti minut do chatu „ano“.
Pán odpovídá: „Jsem rád, že jsi se tak rozhodl. Od teď patříš mně a platí následující pravidla:
1. Nechci slyšet žádné NE. Za každé odmlouvání, pokud se budeš chovat neuctivě, nebo dokonce drze tě řádně potrestám.
2. Mě budeš vždy oslovovat pane, ty jsi děvka, kurva, nebo čubka. To je tvoje jméno a budeš o sobě mluvit v ženském rodě.
3. Pokud se na tebe vystříkám já, nebo kdokoliv jiný, nesmíš si semeno bez dovolení setřít.
4. Máš přísně zakázán orgasmus bez mého svolení, a celkově si nebudeš přede mnou sahat na ten tvůj přerostlý poštěvák.
5. Každá lekce, kterou budeme mít je závazná. Začátek a konec určuji já a nemůžeš jí předem ukončit. Pokud se rozhodneš odejít z mé služby, musíš vždy dokončit lekci nebo trest.“
„Ano pane“ píšu třesoucími se prsty.
„Fajn, že si rozumíme. Tohle se nauč z paměti. Až tě budu chtít použít, ozvu se“ napíše pán a odpojí se z chatu. Znovu pročítám jeho pravidla a nevěřím tomu, s čím jsem vlastně souhlasil. To bude ještě zajímavé, říkám si a jdu spát.
Dny ubíhají a já začínám pochybovat, jestli se pán vůbec ozve, nebo to byla jen taková hra. Když přijdu domů z práce, ve schránce mám lístek z pošty o nevyzvednutém balíku. Jedu tedy na poštu, kde mi sličná usměvavá pošťačka vydává malou bublinkovou obálku se štítkem „Balík na poštu“. Z pošty odcházím značně rozladěn, kvůli jaké blbosti jsem se musel zas táhnout na poštu. Hned v autě otvírám obálku, ve které je jen dopis a malý otevřený zámeček bez klíčku. V dopise stojí:
„V pátek v 21:30 budeš čekat v lese u závory. Budeš stát čelem k závoře a ani se nehneš, dokud ti neporučím jinak. Budeš celá dohladka vyholená, pečlivě vypláchnutá a připravená.
Na sobě budeš mít pás cudnosti, v díře anální šperk, kolíky na bradavkách, bundu, kalhoty, boty. Nic víc.
Veškerou svojí porno výbavu si sbal sebou do batohu.
CB si nasadíš a zamkneš dodaným zámečkem už dnes. Fotkou nasazeného CB mi pošleš dnes nejpozději do 20:00.“
Pod tím už byly napsané jen souřadnice místa, kde mám čekat. Zalila mě směs pocitů vzrušení a strachu a nebyl jsem si jistý, co převládá. Kde vlastně vzal pán moje jméno? Vzpomínal jsem marně, co všechno jsem na sebe vyžvanil na přijímacím pohovoru.
Jakmile jsem přijel domů, našel jsem si souřadnice. Nebylo to daleko, možná 20 kilometrů za městem uprostřed ničeho na kraji lesa. Ok to by šlo, pomyslel jsem si, a začal řešit druhý úkol, a to zamknout se do CB a poslat fotku. Vůbec se mi do toho nechtělo. Normálně mám problém v něm vydržet hodinu, a teď? Dneska je středa, to jsou do pátku 2 dny! Co když se něco stane? Co když si toho někdo všimne? Pořád váhám a nemůžu se rozhodnout. Pomalu mi začíná docházet čas. Vím, že když neuposlechnu příkaz, tak už pána nikdy neuvidím. Nakonec vyhrála zvědavost. Jdu se rychle vysprchovat a důkladně vyholit, dokud je to ještě snadné, a nasazuji studenou nerezovou klec. Teprve když zacvakne zámeček, od kterého nemám klíč, dopadá na mě tíha rozhodnutí, že už není cesty zpět. Doslova na poslední chvíli odesílám pánový fotky a v duchu si nadávám, že jsem si to párkrát neudělal dřív, než jsem si na další 2 dny
odepřel stříkání. V práci chodím jako opařený. Společnosti se vyhýbám, na záchod chodím vždycky do kabinky. Neustále kontroluji, že přes oblečení není nic vidět a nemůžu se dočkat, až mi konečně pán tu hroznou věc sundá. Nebo aspoň v to doufám. V pátek celý den přemýšlím, jestli se tam večer ukážu, nebo ne. Perou se ve mně hlasy chtíče, strachu a svědomí. Rozhodně se bojím toho, co všechno se může stát, že se mi to nebude líbit, atd. Nebýt zamčené klece na mém ptáku, asi bych to odpískal. Dochází mi, že to CB vůbec není kvůli tomu, abych nehonil, ale abych na poslední chvíli nevycukal! Promyšlený tah od pána, uznávám..

Velký večer se blíží. Pomalu se začínám připravovat na první setkání s pánem. Pečlivě se celý holím, bříško, zadek, prsa, každý záhyb na své škvírce a okolí. Důkladně a hodně krát se vyplachuju, abych mel jistotu, že jsem čistý zevnitř i z venku. Do tašky balím všechny své gumové i železné hračky, silonky, latexové oblečky, zkrátka všechno tak jak pán poručil. Nasedám do auta a vydávám se na místo určení. Je ještě celkem brzo, ale nechci hned napoprvé přijít pozdě. Místo si nejprve obhlídnu z auta, je to taková maličkatá ulička do lesa. Auto tedy nechávám opodál a zbytek jdu pěšky. Po asi po půl kilometru, přicházím k závoře, která je tam asi kvůli tomu, aby lidi nejezdili do lesa. Podle hodin 21:28. Akorát. Z kapsy beru takové ty černé kancelářské svorky na papír a přicvakávám na bradavky. Kolíčky jsem doma nenašel, tak aspoň tohle. Opřu se o závoru a čekám na pána. Všude je ticho a tma. V dálce za mnou občas projede po silnici auto. Soustředím se jen na to, jak strašně mě bolí svorky na bradavkách, a že musím vydržet je nesundat, než pán přijde. Napětí se stupňuje, srdce mi buší, každá minuta je jako hodina. Najednou slyším za zády přibližující se kroky. Ztuhnu, koukám před sebe, jak to pán nařídil a čekám, co se bude dít. Když dojdou kroky až ke mně, ozve se: „Ahoj děvko.“
„Dobrý večer, pane“ odpovídám nehnutě.
Pán: „Dej ruce za záda.“
Jakmile dám ruce za záda, slyším, jak zarachotí pouta a zápěstí mi obejme studený kov. Hned na to mi pán na hlavu natáhne látkovou masku, nebo kuklu a kolem krku utáhne poměrně široký obojek, aby nešla sundat. Má jen díru na pusu jinak nic.
„Ták to bysme měli!“ Rozpovídal se najednou pán. „Řeknu ti, že jsem fakt rád, že jsi tady. Od rána mi v klacku hučí jak Niagáry, potřebuju už si vyprázdnit koule.“ Do jedné ruky chytl tašku s věcmi, do druhé vodítko od obojku, škubnutím za něj mě vede neznámo kam. „Zrovna nedávno jsem se o tom bavil s kámošem, on taky cvičí kurvy víš, jak nejlíp zajet takovou starou pannu jako seš ty. (Zas tak starou ne, vždyť je mi teprve 25, říkám si v duchu..) No a on na to, že to je přeci jasný, 2-3 dny nehonit, aby se děvka naučila polykat, a pro jistotu si připravit Viagru, kdybych náhodou odpadl dřív, než budeš škemrat o slitování. No a když jí na závěr do rozmrdané díry strčíš anální kolík namazaný tabascem, tím nemůžeš nic zkazit.“ povídá se smíchem pán. Jak to poslouchám, začínám mít opravdu strach a doufám, že to všechno nevyzkouším, nebo teda aspoň ne na první schůzce..
„Co furt kňouráš?!“ křikne na mě pán.
Já: „To ty svorky na bradavkách, pane. Strašně to bolí.“
Pán mi rozepne bundu a kouká na kancelářské svorky „Já jsem říkal dřevěné kolíčky, ne tohle! To jsi tak blbá děvka, že nepoznáš rozdíl mezí kolíčkem a kancelářskou sponkou na papír?!“
Já: „Poznám, pane, ale doma jsme žádné neměli a už bych je nestihla koupit.“
Pán: „No a co?! To je tvůj problém, času si na to měla dost! Vůbec mě to nezajímá, když neumíš poslouchat, tak si to teď užij!“ S těmito slovy mi pán zase zapne zip u bundy, a táhne mě dál. Tentokrát už mlčky. Nemůžu myslet na nic jiného než jak mi bradavky ničí ty hloupé svorky, a jak to strašně bolí, ale neodvažuju se nic říct.
Po několika minutách tiché chůze pán zastavuje. Před námi cvaknou zámky od auta a slyším, jak otvírá kufr. Rozepne mi bundu a bez mazlení sundá naráz obě svorky z mých bradavek. „Auuuíííííí“ vykřiknu hlasitě do tmy. „Tiše couro, vždyť ty tu řveš jak na lesy!“ směje se pán. Jakmile odezní hlavní nával bolesti, začnu děkovat pánovi, že mi je sundal. Když jsem je doma zkoušel, tak jsem s nimi nevydržel ani minutu, a tady jsem je mel asi 20. Nějak jsem to nedomyslel. Kdyby mi je pán nesundal, tak vůbec nevím co bych dělal. Z mého pocitu blaženosti a úlevy mě probere, jak mě pán začne cpát do kufru auta. Nebo cpát, prostě mě tam strčí, a když si trošku porovnám nohy, tak nade mnou zatáhne roletku. „A ani tu necekneš!“ okřikne mě, ještě než zabouchne kufr a jedeme.

Po asi 20ti minutách auto zastavuje. Pán mě táhne za vodítko do domu a po schodech do prvního patra. Vůbec netuším, kde jsme, ale odhaduju to na rodinný dům, nebo chatu někde za městem. Strčí mě do nějaké místnosti, vedle mě hodí tašku s věcmi a říká: „Teď se převleč a připrav pro pána.“ – prohrabe se taškou na zemi – „Vem si ten síťovaný catsuit, boty s podpatkem, korzet a latexovou masku. Až budeš hotová, klekni si do kouta a čekej, než přijdu.“ Sundá mi pouta z rukou a odejde. Slyším, jak za sebou zamkne dveře a jak se vzdalují kroky.
Jako první si samozřejmě sundám obojek a kuklu a rozhlížím se po pokoji. Záchod, umyvadlo, sprcháč, v rohu malé okno s vlnitým sklem, přes které není vidět ven. Prostě taková úplně obyčejná koupelna. Svleču si tedy všechny svoje věci a začnu se oblékat do síťoviny. Catsuit je poměrně těsný a jde to pomalu. Když se do něj nasoukám, vezmu korzet. Snažím se ho utahovat dost, aby se mi pěkně formovala figura. Potom botky a úplně nakonec černou latexovou masku, takže zase upadám do tmy. Nahmatám kout a klekám si do něj.
Po chvilce čekání přichází pán. „Vztyk!“ – prohlédne si mě – „No vida, takhle je to mnohem lepší! Už začínáš vypadat podle toho, co jsi – občejná laciná štětka. Vlastně ani ne laciná, protože ty pícháš zadarmo!“ směje se pán. „ Ale počkej, ještě to trošku vylepšíme.“ Na krk mi dal zpátky obojek, a na ruce i nohy utáhl kožená pouta, takové ty široké pásky, a na závěr zacvakl všechny zámečkem. I když pochybuju, že byli potřeba. Těžko bych si je sundal i bez zámečků, ale to spíš jen tak pro efekt a důkaz nadvlády. „Teď je to perfektní“ říká pán a tahem za vodítko mi dává najevo kam jít. Jak přecházíme z místnosti do místnosti, otře se o mě pes. Ale fakt veliký, žádný kundolízek a nabourá mi studeným čumákem do (předchozími událostmi značně zvlhlého) ptáka v kleci. Leknu se a instinktivně ho rukou odstrčím pryč. „Co si to dovoluješ, ty blbá kurvo?!“ a šlehne mě bičíkem přes zadek. Ale dost silně, až vyjeknu.
Já: „Omlou..“ víc nestihnu doříct, protože dopadne další rána, tentokrát na ruce, kterýma jsem se snažil si chránit postižené místo.Pán: „Tak ty jsi drzá na mě, na Rustyho, a ještě mi sem strkáš ruce?! Uvědom si, co jsi zač, ty děvko! Pokud si tě chce očuchat, tak ho necháš; Pokud tě bude chtít ošukat, tak mu podržíš; A pokud ti rozkážu ho vyhulit, tak ho vyhulíš, jasné?!“ Než to celé na mě pán vykřičel, dopadlo na můj zadek dalších minimálně 15-20 ran, i když o poznání menších, než ta první.
Já: „ANO!“
Pán: „CO ANO?!“ ..další rána..
Já: „ANO PANE!“
Pán: „No bude s tebou teda hodně práce, nemáš ani základní společenské návyky. Naštěstí na rozdíl od našich škol, tady nejsou fyzické tresty zakázané, takže to půjde rychleji…“ Vytáhl mě za vodítko zpět na nohy a pokračujeme v chůzi.
Tohle se mi vůbec nelíbilo. Zadek jsem měl nateklý a určitě rudý. Nejraději bych se otočil a šel domů, ale zaprvé vůbec netuším, kde jsem, a hlavně zadruhé – pravidlo č.5 – konec lekce určuje pán, takže by mě stejně nepustil a bůh ví, jaký bych dostal trest za to, že chci hned po první hodině odejít…
Přišli jsme do místnosti, bylo v ní příjemně teplo a na zemi huňatý koberec. Poručil mi, ať si kleknu a sám se začal svlékat. „Tak se konečně podíváme, co umíš“ řekl a strčil mi už napůl tvrdého ptáka pod nos. Asi ho vydráždil ten výprask v chodbě. Vím, co ode chtěl, tak jsem začal. Nikdy předtím jsem to nedělal, a tak než kouření to bylo spíš nemotorné cumlání. Ptáka měl většího než já. Na délku ani ne, ale tak 5cm v průměru, oholeného a nadrženého. Po chvilce v mé puse v něm úplně tepala krev. Následně mě začal sám dirigovat. Takhle ne, takhle jo, pomaleji, rychleji… během chvilky se ale rozjel a začal přirážet. Snažil jsem se rukama regulovat hloubku, ale když jsem ho potřetí odstrčil, vytáhl ptáka, dal mi facku a se slovy „no snaž se“ mi sepnul pouta za zády. Teď už mohl úplně libovolně šukat mojí pusu, naštěstí bral ohledy na to, že je moje první kuřba a nepřirážel hluboko.
Netrvalo dlouho, když se rozhekal a z pusy mi vytáhl už stříkající kládu. První dávka šla přímo do pusy, další už dopadali na mojí hlavu a všude okolo. Přes latex jsem cítil, jak mi horké cákance rozmazává ještě pulzujícím ptákem na tvářích. Semeno co jsem měl v puse, jsem se snažil polykat. Moc mi to sice nejelo, ale nebylo to zas tak hrozné, jak jsem čekal. Když se vydýchal, strčil mi ho zpátky do pusy. Prý: „ty za to můžeš, ty si ho očisti“. Cumlal jsem a jezdil jazykem po jeho péru, dokud neuznal, že už to stačí a neodstrčil mě pryč. „Nic moc teda, ale to se doučíš.“ Pche, prý nic moc! To semeno všude okolo teda říká úplně něco jiného, myslím si a cítím se trochu uraženě!
Pán se chvilku přehrabuje ve věcech a pak říká „pojď sem“, jako by si snad myslel, že vím kde to je. „No dělej, pojď sem!“. Vydám se tedy po kolenou za hlasem. Udělám 4, možná 5 kroků když se nohama zaseknu o kraj postele, a tělem padnu na ní. „Takhle zůstaň!“ přikáže pán, a tak ležím a čekám. On mě obejde a začne mi vázat kolena od sebe tak, že vlastně klečím na zemi, stehna mám do široka roztažená a opřená o kraj postele, a hodní polovinou těla ležím na posteli. Když mi upevní obě nohy, rozpojí mi pouta za zády a ruce natáhne dopředu před hlavu a tam uváže. Výsledek je takový, že ležím natažený na posteli, s pokrčenýma nohama, odkrytým zadečkem a nemůžu se v podstatě skoro vůbec hýbat. Postaví se, chvilku se kochá svojí prací a říká: „Jdu si pro pití, chceš taky?“ – „Ano prosím“ odpovídám. Jak otevře dveře na chodbu, vtrhne dovnitř pes Rusty a začne čenichat všude okolo.
Trvá jen chviličku, než najde mě a začne mi očichávat prcinu. „Hehe, no vidíš, Rusty ti tu bude dělat společnost, než se vrátím. Asi chce dokončit to, co na chodbě nestihl..“ směje se pán a jde dolu pro pití. Pes nepřestal dorážet. Chvíli mi čuchá díru, pak ptáka, pak zase díru, chvíli něco okolo, a zase ptáka. Nejspíš vyčuchal to, co hledal a mě začíná docházet, co na chodbě nestihnul.. Naskakuje na mě a chce mě úplně regulérně obtáhnout. Snažím se mu uhýbat a stahuju prcinu co nejvíc, aby se do ní nedostal, ale okřiknout ho si netroufnu, protože kdyby to slyšel pán, dostanu určitě zase nařezáno!
Během chvilky se vrací pán s pitím do pokoje a vidí Rustyho, jak na mě zběsile přiráží.
Pán: „Tak co, užil sis?“
Já: „Ne, pane“
Pán: „Ty buď ticho děvko psí, s tebou nikdo nemluví!“
Dívá se z blízka a kontroluje, jak je pes daleko. Když vidí, jak mu stahuju díru ze všech sil, a že se jen plácá okolo, tak ho stáhne ze mě dolů a říká mu: „Nic si z toho nedělej Rusty, je to prostě blbá frigidní coura. Ale neboj, ona ti taky podrží, to ti slibuju.“ Protože pes tohle sdělení nějak nechtěl pochopit a pořád dorážel, vyhodil ho pán zase zpátky na chodbu.
Otočil se na mě: „A ty děvko, mluv jen, když jsi tázaná!“ a švihl mě důtkama přes zadek. Důtky byly celkem huňaté a pádné, takže to nebylo jen přes zadek, ale částečně přes záda, stehna, kulky a pár pramínků mě kouslo přímo do dírky.
„Zahrajem si teď takovou hru, a budeme jí říkat třeba „uškemrej si pána, aby ti rozmrdal tvojí panenskou díru.“.“ nic víc neřekl – zatím jsem to nechápal.
Přetáhl mě ještě párkrát důtkama, pak mě pleskal rukou, pak a zase důtky. A tak pořád dokola. První dvě, možná tři kola se mi líbily, ale po každém kole pán přidal na intenzitě a už to docela bolelo.. Netrvalo dlouho a začal jsem prosit:
„prosím pane dost“
„prosíííím už stačí“
„prosííím už se to nedá vydržet, stačí!“
Pán ale nepřestával, pořád dokola rytmicky střídal nástroje a trápil mou prdelku. Snad po 15ti minutách už jsem byl zoufalý. Nedalo se to vydržet. Nevěděl jsem, co mám dělat. Škubal jsem sebou, prosil, škemral, než pán zopakoval větu „uškemrej si pána, aby ti rozmrdal tvojí panenskou díru“. Konečně mi došlo, co jsem dělal špatně! Začal jsem prosit jinak:
„prosím pane, ošukejte mě“
„prosím vymrdejte mě“
„prosím vymrdejte mi tu mojí díru“
Po dalších pár minutách, už jsem doslova křičel:
„Notak už mi zmrdejte tu moji nadrženou píču! Rozmrdejte mi pořádně tu špinavou psí kundu! Narvěte mi do ní vašeho obrovskýho, trdýho čuráka, prosím!!“
Pán mě naposledy přetáhl silně důtkama, hodil je na zem a povídá „No když o to tak hezky prosíš, tak dobře.“ Vzal ze stolu roubík s velkým kroužkem, a se slovy „teď už mluvit nepotřebuješ“ mi utáhl postroj na hlavě. Nalil mi nějaký olej na prcinu a jen tak aby se neřeklo, zajel narychlo jedním prstem dovnitř. To snad nemyslí vážně, říkal jsem si v duchu, když mi nasadil ptáka na díru. Myslel! Rukama mi roztáhl půlky a jedním táhlým a poměrně rychlým pohybem do mě zajel až po kořen. Vzepjal jsem se v poutech a křičel, co mi roubík v puse dovolil. „No jo, poprvé to vždycky bolí. Jen si to hezky užij.“ řekl škodolibě a začal do mě ve slušném tempu přirážet na celou délku ocasu. I kdybych neměl na hlavě tu masku, tak by se mi teď zatmělo před očima. Bušil do mě, jak do vytahané nafukovací panny a bylo mu úplně jedno, jak se cítím. Jeho tvrdý čurák nekompromisně drtil mou úzkou štěrbin. Po několika minutách si naštěstí moje prdelka přivykla jeho rozměru a já si to poprvé začal docela užívat.
Když se mu zdálo, že můj zvukový projev už není tak jednoznačný, jako na začátku, vyjel ze mě a zase mě chvilku plácal, nebo roztahoval díru prsty a potom mě zase prudce napíchl na svého ptáka a pokračoval v zuřivém šukání. Absolutně jsem ztratil pojem o čase. Nedokážu posoudit, jestli to trvalo hodinu, dvě nebo tři, než se mocně přirazil a s hlasitým hekáním a funěním mi vykropil jeskyňku. Cítil jsem horké cákance semene uvnitř, a další už dopadaly na můj zadeček a já si vychutnával slastnou chvilku odpočinku. Sedl si vedle mě na postel a těžce oddechoval a já děkoval bohu, že se udělal a má konečně dost. Cítil jsem se jako děvka před důchodem. Vzadu jsem byl úplně otevřený a dírka mě nepředstavitelně pálila. Až do teď jsem v ní měl sem tam prstík, maximálně občas dildo, se kterým jsem se navíc vydržel šukat jen chvilku, než jsem si to udělal, takže se není čemu divit, že po tomhle výkonu jsem byl na pokraji sil.
Když se pán probral z orgasmu, zvedl se z postele a říká: „Tak děvko, když už máš dneska to svoje poprvé, tak se vším všudy ne?“. Bez toho, aby čekal na odpověď, otevřel dveře na chodbu a zavolal na psa „Rusty, pojď, děvka čeká a je celá žádostivá!“. V mžiku přiběhne Rusty a neomylně zamířil čumákem mezi moje půlky. Párkrát mi drsným a dlouhým jazykem prolízl vystříkanou dírku před tím, než na mě vyskočil. Nedělalo mu žádný problém, aby do mojí několikahodinovým sexem řádně roztažené kundy zajel hned na první pokus i s jeho bambulkou a začal okamžitě zuřivě přirážet. Měl překvapivě malého čuráka, asi jako pánův prst, ale pod rychlostí jeho přírazů ve mně opravdu rychle rostl. Mezitím mě pán obešel, vyndal z pusy roubík a začal mi cpát polozvadlého ptáka do tlamy, „Hul děvko! Pořádně ho očisti!“ křikl na mě prudce. Snažil jsem se, opravdu jo, ale psí čurák mi za tu dobu narostl v díře v tak ohromné monstrum, že moje soustředění bylo úplně jinde. V duchu jsem děkoval pánovy, že mě předešlým šukáním důkladně roztáhl, než na mě pustil psa, protože i přesto, že jsem měl zadek, jak vjezd do pískovny to dost bolelo. Pes do mě zběsile bušil neuvěřitelnou rychlostí snad 10 minut, než hlasitě zavyl, v ocasu mu zaškubalo, jeho koule se ve mně ještě víc zvětšila a začal mě plnit snad litry semene. V puse semeno a pánovo ptáka, v zadku semeno a psího ptáka. Ten pocit ponížení a blaženosti byl nepopsatelný. „Tak si to tady spolu užijte a ať vám to hezky uteče.“ řekne s notnou dávkou škodolibosti pán. Zvedl se, odešel a já zůstal s mým psím milencem v osamění. Měl jsem čas přemýšlet nad vším, co se stalo, a že jsem opravdu děvka. Vlastně jak řekl pán – horší jak děvka, protože ta to dělá pro peníze. Nedovedu říct, jestli to trvalo půl hodiny, nebo víc než psí ocas splasknul natolik, aby s hlasitým šplouchnutím vyjel ven a psí semeno se hrnulo z mé ztrápené díry. Pes chvíli olizoval mě, pak sebe a pak se odšoural kamsi dolů po schodech. „Tak jak sis to dnes užila, kočičko?“ probralo mě z odpočinku pánovo lehké plesknutí po zadku. „Líbilo se ti to?“
Já: „Ano, pane.“
Pán: „A nekecáš?“
Já: „Ne, pane.“
Pán: „To je dobře. Víš, že se lhaní nevyplácí!“
Já: „Ano, pane.“
Pán: „Tak poslouchej, pro dnešek jsme skončili a já jsem připraven tě přijmout na stálo do převýchovy v mojí kurvu. Teď máš možnost se rozhodnou, zda chceš pokračovat v tom, co jsme dnes začali. Když řekneš, že nechceš, tak tě odvážu, naložím do auta, odvezu zpět a už se nikdy neuvidíme. A nebo řekneš, že ano a tvá převýchova bude zítra a nejspíš i v neděli pokračovat.“
Já: „A co se bude dít zítra, pane, když řeknu ano?“
Pán: „Do toho ti nic není. Všechno se dozvíš, až přijde čas. A vůbec, žádné přemýšlení! Buď to chceš, nebo nechceš! Takže odpověď je?“
Já: „emmmm…“ Takhle prudká otázka mě úplně zaskočila.
Pán: „No dělej!“ A opět mě pleskl po zadku, ale tentokrát dost silně.
Já: „Ano“ vyhekl jsem hlasitě.
Pán: „Celou větou!“
Já: „Ano, chci být vaše kurva na převýchovu.“
Pán: „Tak vidíš, ani to nebolelo… Zatím…“ Pronesl posměšně pán a konečně mě odvázal od postele. „Jdi spát, zítra tě čeká dlouhý den.“ Houkl na mě ještě přes dveře, než je zamkl a nadobro odešel. Byl jsem úplně zničený. Začal jsem si svlékat svůj „holčičí“ úbor a poprvé jsem se rozhlédl po místnosti. Byla úplně prázdná, jen postel s masivní železnou pelestí a po stranách s navařenými železnými oky uprostřed místnosti. V rohu malé umyvadlo a výlevka, u stropu malé okénko a všude po zdech a ve stropě nejrůznější oka a háky. Vyškrábal jsem se na postel a uložil se k spánku. „No mám se teda na co těšit…“ pomyslel jsem si ještě, než jsem stihl usnout.

 

Hrátky

Bylo nad ránem a Anna se vracela z domů z noční služby. Autobus zastavil a ona vystoupila. Domů to neměla zrovna blízko. Jediné štěstí bylo, že šla dost osvětlenou ulicí a tak se nebála. Přesto se nemohla zbavit dojmu, že ji někdo sleduje. Problém ovšem byl, že tento dojem už u ní přetrvával několik dní, ale nikde nic a nikde nikdo.

Banned Porn Videos
These Videos are so Extreme That They Have Been Banned. See Them Before They are Gone.
Pokud se staneš členem, buď připraven šukat hned!
Zhlédi fotky!

Probudila se poměrně unavená kolem poledne. Noční služby nemá moc ráda a moc se tedy nevyspí. Anna vylezla z postele a začala se rovnou oblékat, jelikož musela na nákup.

Vyšla tedy z bytu a udělala asi tři kroky, když ji jedna silná ruka chytila za pas a druhá kolem krku a pevně stiskla až Anna nemohla dýchat.
„Když budeš zticha kočičko, nic se ti nestane.“ Zašeptal ji do ucha rozhodný mužský hlas. Ruka kolem jejího krku ovšem pořád nepovolovala. Ba naopak muž zesílil stisk a Anna se začala dusit a nakonec ztratila vědomí.

Ležela doma v obýváku určitě více jak dvě hodiny, před kterými se probrala z bezvědomí. V bytě byla sama a o to víc byla vyděšená. V ústech měla roubík a byla pevně svázána do kozelce. Podle zařezávajících se provazů cítila, že má svázané obě nohy k sobě za kolena a kotníky. Za lokte a zápěstí měla svázané obě ruce k sobě. Další provaz byl uvázán mezi zápěstí a kotníky, jež ji nutil mít tělo dokonale napnuté.
Takto uběhla další hodina než začala bolestí brečet. Bolavé svaly na těle začali rezignovat a Anna se roztřásla.
Ve chvíli, kdy už si myslela, že se zblázní, zarachotili v zámku klíče a po chvilce vešel do obýváku muž s velkým cestovním kufrem a černou kuklou na obličeji.
Prohlédl si Annu a jedním šťouchnutím ji přetočil na bok, čímž alespoň trochu ulevil Anně od bolesti svalů.. Rozevřel kufr, vytáhl škrabošku a tu dal Anně přes oči.
Muž nechal svou oběť ležet v klidu na koberci a začal běhat kolen ní a chystal si svojí show.
Když muž Anně škrabošku sundal, byla v každém rohu obýváku kamera na stativu. Každá kamera byla připojená k notebooku, na který Anna viděla, takže mohla dokonale vidět, co se kolem ní děje. Na konferenčním stolku byl rozbalený menší kufřík a v něm různé nástroje, karabiny a další pomůcky.

Muž opět prohrabal kufr, sundal Anně roubík, jež vzápětí vyměnil za kovovou rozporku úst.
„Když budeš hodná, tak povolím provaz, kterej ti přitahuje zápěstí ke kotníkům.“ Navrhl muž a Anna začala souhlasně pokyvovat hlavou.
Bolest v natažených svalech byla pořád velká. Navíc ji už bylo jasné, že muž ji pustí až skončí jeho připravený program. Nehodlá se mu poddat, ale bude se snažit, aby z tohoto problému vyšla co nejméně bolestivě.
Muž sáhl po nůžkách na stolek a přestřihl provaz, začal kolem Anny kroužit jako sup a ustřiženým provazem hladil křivky na jejím těle. Když se pokochal, odložil provaz a nůžky, svlékl se do naha, sedl si před Annu a strčil ji svůj povadlí penis do rozevřených úst. Chytl Annu za hlavu a pevným stiskem ji začal tlačit proti svému mužství, jež okamžitě nabralo svou sílu. Muž začal jemně, za to rychle přirážet a se zálibou poslouchal dávivé zvuky oběti pod ním. 7
Najednou se rychle zvedl, popadl dlouhé kožené důtky ze stolku a začal svojí oběť bičovat. Jeho rány byli přesné a tvrdé. Mířil pouze na krásný kulatý a pevný zadeček. Jedna rána mířila na pravou půlku, druhá rána na levou půlku a takto pořád dokola . Anna začala křičet, čímž si vysloužila svoje kalhotky do úst, jež byli ovázány provazem kolem hlavy a muž vyměnil důtky za rákosku. Po první ráně se Anna rozkřičela ještě více, ovšem její křik tlumil roubík z kalhotek.
Po třiceti velmi tvrdých ranách, jež muž nahlas počítal, měla Anna zadek rudý a na místech kam dopadala rákosky se začali rýsovat modro-fialové pruhy.
Anna byla zcela vyčerpaná. Ležela na koberci, plakala do roubíku a ztěžka oddechovala.
Muž osvobodil Anniny nohy od provazů, klekl si k ní a začal ji zezadu dráždit kundičku vibrátorem. Jezdil s ním po pyscích a lehce zajížděl dovnitř. Volnou rukou se dostal k jejímu poštěváku a počal ho lehce masírovat. Po chvilce muž přestal, nadzvedl svoji oběť a podsunul ji kolena pod břicho, tak že na něj Anna vystrkovala zadek. Klekl k její kundičce a lehce do ní zajel.
Nejprve ji svůj penis vždy vytáhnul a zase zprudka zabořil dovnitř. Anna vždy bolestí vyjekla. To ovšem muže rozdráždilo ještě více a začal ji nemilosrdně šukat.
Takto bušil do Anny dlouhé minuty než se do ní vystříkal.

Muž se začal oblékat a balit si své věci, přičemž Anna už odevzdaně ležela na zemi a zírala do koberce. Když bylo vše sbalené, přetočil muž Annu na záda, čímž ji způsobil ohromnou bolest kvůli zmalované zadnici a Anna se znovu dala do pláče.
Muž si toho ovšem nevšímal a nasadil Anně znovu škrabošku na oči. Osvobodil ji ústa, rozvázal ruce a nasadil ji dámský pás cudnosti.
„Tu škrabošku si sundáš až odejdu. Pamatuj, že pokud chceš své nové spodní prádlo sundat, tak necháš ve svojí poštovní schránce lísteček, kde mi poděkuješ za dnešní den a projevíš svou úctu, náklonnost a oddanost. Nezapomeneš samozřejmě přidat klíč od tvého bytu. Teprve tehdy přijdu a zbavím tě tvojí parády.“ a s těmito slovy muž odešel.

 

Proměna

Po dlouhých týdnech přemýšlení se Blanka nakonec rozhodla a kamarádčinu nabídku přijala. Sice vůbec netušila, co ji čeká, ale chyběl jí chlap. Od  rozchodu se svým bývalým totiž s nikým nespala a takový dlouhý půst udělá s člověkem divy. Byla tedy ochotná kývnout snad na všechno.

Od své kamarádky dostala vlastně jedinou konkrétní informaci. Musela si nechat udělat HIV test, což trvalo hrozně dlouho a Blanka pomalu začínala ztrácet odvahu.  Ale než se nadála, termín akce byl za dveřmi. Pokaždé, když na to pomyslela, připadala si, jako by se jí kroutil žaludek.

Den předem objevila ve schránce dopis:

Milá Blanko, dozvěděl jsem se, že se zítra budeš poprvé účastnit našeho setkání. Byla jsi nám doporučena svou kamarádkou Ninou, která bohužel musí z našeho společenství z osobních důvodů vystoupit. Jistě ti řekla, že je zapotřebí mít potvrzení o tvém zdravotním stavu, proto ho prosím nezapomeň vzít s sebou. Pevně doufám, že sis svou účast nerozmyslela. Pokud ano, nečti prosím tento dopis dál. Pokud ne, dodrž zítra následující instrukce: u nás je podmínkou přísné dodržování hygieny, proto se před odchodem osprchuj a pečlivě se vyhol.Také tě prosím, aby sis vzala přiléhavé oblečení, nejlépe tmavé barvy. Výběr spodního prádla nechám na tobě, hlavní prioritou je, aby ses v něm cítila dobře. Stejně v něm nebudeš asi moc dlouho…. Nebudeš se muset o nic starat, jenom přesně ve dvacet hodin stůj před svým domem. Přijede pro tebe červené auto. Pokud by jich před tvým domem náhodou stálo víc, nasedni do toho se ztmavenými skly. Pokud by sis přesto nebyla jistá, zadní dveře budou pootevřené. Nemůžeš se splést. Nasedni. Řidič se ti představí jako Tvůj řidič. Žádná konverzace není zakázána, nejsme v kriminálním filmu. Bav se, jak budeš chtít. Asi v polovině cesty Tvůj řidič zastaví a podá ti šátek na zavázání očí. Ničeho se neboj. Na určené místo se dostanete naprosto v bezpečí a Tvůj řidič ti pomůže z auta. Dovede tě před bránu, otevře a ty vejdeš dovnitř. Teprve, až uslyšíš zacinkání zvonku, budeš si moct šátek sundat. Ne dřív. Uvidíš, kde budeš. Na cestu ti budou svítit malé lampičky, tak jdi podle nich. Znovu tě ujišťuji, že se nemusíš bát naprosto ničeho. Na konci cesty na tebe budu čekat já a zbytek ti vysvětlím. Pokud bys měla jakékoliv nejasnosti v prozatímních instrukcích, Tvůj řidič ti může odpovědět na otázky. Má však zakázáno říct ti cokoliv, co se bude dít potom. Toto pravidlo prosím respektuj a nevyzvídej. Doufám, že se těšíš tak jako já. Uvidíš, že vstupem do našeho společenství se ti otevře svět plný nových zkušeností a možností. Poznáš dosud nepoznané, zažiješ, co jsi ještě nezažila. Musíš však být otevřená a ochotná experimentovat. Nic se ti nestane. Je na tobě, jak naložíš s tímto dopisem. Nepřikazuji ti, abys ho spálila nebo vyhodila, naše společenství neprovozuje nic protizákonného. Proto si jej klidně nech. Myslím, že to by pro začátek stačilo. Jak jsem řekl, na tvé případné dotazy odpoví Tvůj řidič nebo později já. Přeju ti, abys prožila překrásnou noc a příjemné přípravy na svůj velký den. Nahledanou zítra, Kryštof

Blanka dočetla dopis a tak nějak bezvládně klesla na židli v kuchyni. Nebyla si jistá, co vlastně cítí. V její hlavě se právě odehrávala bouře pocitů. Žádný z nich nemohl nabýt konkrétnějšího obrysu, byla příliš zmatená. Jediná věc se jí zdála jistá a to, že prožije bezesnou noc.

Když ráno vstávala (samozřejmě podle odhadu nepříliš vyspalá), bouře v její hlavě zuřila stále v plné síle. Blanka ji však donutila trochu ustoupit do pozadí a sama z vlastní vůle se rozhodla, že do toho půjde. Měla volno celý den. Chtěla být na večer dokonale připravena, proto si napustila vanu plnou horké vody a relaxovala. Při pohledu na své nahé tělo ji napadlo, jestli se bude líbit také těm lidem, kteří tam budou. Ten Kryštof, který jí napsal dopis, vlastně řekl, že ji berou jako náhradu za Ninu. Co když budou zklamaní? Vždyť ona vůbec nemá tak dokonalou postavu jako Nina, její prsa už teď vypadají, jako by kojila, zatímco Nina se pyšní nádhernými oblinami… Co když jí dají nějak  sežrat, že je jenom ubohá a ještě k tomu ošklivá náhradnice? Co když ji poníží a zesměšní? Proč jenom četla ten dopis… Kdyby tenkrát nekývla na kamarádčinu nabídku, mohla si teď v klidu snít o dokonalém milenci, koukat se na porno jako stará troska, kterou nikdo nechce, a hrát si se svým robertkem… Proč to vůbec brala?! Ale ne, věděla proč – Nina jí své působení ve společenstvu popsala tak silně a působivě, že Blanka, oblouzněná vínem a tím, jak jí začal vlhnout klín již při pouhé zmínce o sexu, kývla. A teď už vlastně nebylo cesty zpět. Oni museli vědět, že si ten dopis přečte a že nakonec půjde. Takže s ní počítají. A nevadí jim, že není vzorem ženské krásy.

Když došla k tomuto závěru, uklidnila se, zavřela oči a pomaličku se začala hladit. Představovala si přitom, že její ruce patří někomu jinému, někomu cizímu… Ta představa neosobního sexu se jí nehorázně líbila. Nemusela by nic předstírat, nebo naopak, mohla by, mohla by řvát, co všechno chce, i když to jindy nedělá. Nikdo by neznal její pravou tvář…

Tiskla si prsa a představila si, jak ji nějaký obrovský chlap nabodává na svůj ocas a ona u toho vříská rozkoší, až jí přeskakuje hlas. Jak svého anonymního milence fackuje přes obličej svýma prsama a on ji hryže do bradavek…

Teprve, když byla voda úplně studená, přestala se Blanka vzrušovat svou představou a vypustila vodu. Pak pustila sprchu a dala se do holení svých nohou, podpaží i klína. Ten si sice holila pravidelně, ale nikdy ne úplně. Když se proto potom na hotové dílo podívala do zrcadla, nemohla si nějak zvyknout. Vypadala jako holčička.

Vylezla z vany a rozhodla se, že nechá svou pokožku dýchat a čas do odchodu stráví nahá. Připravila si jen lehké jídlo, nic víc by do svého stále sevřeného žaludku nedostala. Všechno snědla, umyla nádobí. Potom šla do ložnice rozhodnout se, co si vezme na sebe. V dopise stálo, že výběr prádla je na ní. Tak dobře.

Vlastně to nebylo tak složité. Tanga nesnášela, proto žádná neměla. Vybrala bílou. Vypadala v ní nevinně, ale to se přece pro podobné uvítací příležitosti hodí, ne? Navíc tahle souprava jí pěkně formovala postavu. Vždycky se v ní docela líbila sama sobě. Také si vzpomněla, že vrchní oblečení by mělo být přiléhavé a nejlépe tmavé. Když tmavé, tak černé, proč ne, černých věcí měla spoustu. Hned jí padly do oka černé kalhoty, které měly sice volné nohavice, ale zato boky a zadek kopírovaly nádherně těsně. Prodlužovaly nohy a vůbec, prostě si je vezme.

Všimla si, že je nějaká roztěkaná. Byla tak nervózní. Vpodstatě si to pořád mohla rozmyslet, ale věděla, že nechce. Zbývalo jí ještě dost času, ale nenapadalo ji nic, co by mohla dělat. Večer se šla pro jistotu znovu osprchovat. Cítila, že se potí. Když se líčila, třásla se jí ruka. Teprve za deset minut osm se dala do oblékání. Z okna ložnice viděla nádherný, krvavě rudý západ slunce. Kromě několika načechraných červánků nebyly na obloze žádné mraky. Tak snad se nijak nepokazí ani tato noc. Už za chvíli se uvidí…

Všechny šperky nechala doma a vzala si jen hodinky. Když dole otevírala domovní dveře, bylo na hodinkách na vteřinu přesně osm hodin.

To červené auto jí nedalo žádnou práci najít. Ulice byla téměř prázdná. Stálo u protějšího chodníku hodně blízko obrubníku. Jak jí Kryštof napsal, mělo ztmavená skla a pro jistotu ještě pootevřené zadní dveře. Blanka se tedy zhluboka nadechla a vykročila pravou nohou směrem k novému dobrodružství. Tiše nasedla do auta a zeptala se: Vy jste Můj řidič?

Tmavé oči, které se na ni podívaly, se zdály být nekonečně hluboké a plné jiskřivé inteligence. Ano, jsem Tvůj řidič. A pokud tě můžu o něco poprosit, tykej mi. A pevně jí stiskl ruku. Pak se otočil zpátky dopředu.

Tak-tak dobře, zakoktala se Blanka a určitě musela zrudnout. Pojedeme? zeptala se po chvíli rozpačitého ticha. Její řidič nic neřekl, otočil klíčky v zapalování a červené auto se neslyšně rozjelo. Všimla si, že ji pozoruje ve zpětném zrcátku. Brzy se dostali mimo centrum města a pak úplně mimo město. Silnice byla téměř prázdná a stále rovná, řízení nevyžadovalo přílišnou pozornost, a tak oči Jejího řidiče propalovaly Blanku skoro pořád. Třeba měla něco říct. Zkusila další otázku: jestli je to daleko.

Vějířky drobných vrásek kolem jeho očí se prohloubily, jak se usmál: Vůbec ne, jenom pár kilometrů. Pokud to chceš vědět přesně, jsme asi ve čtvrtině cesty. Jak víš, v polovině ti budu muset nasadit šátek. Upozorním tě na tu chvíli včas.

Nakonec zvolila zvědavost místo tichého sezení: A tam, u vás, jak to chodí? Tmavé oči ve zpětném zrcátku nevyjadřovaly nic určitého: Myslím, že nejvíc se dozvíš ze své vlastní zkušenosti. Ale jak jsi četla v dopise, nemůžu ti říct nic, co by tě připravilo o zážitky. Tak, za pár minut budeme v polovině cesty. Jenom jsem ti to chtěl říct. Zastavím, oba vystoupíme, já ti zavážu oči a pak si sedneš dopředu.

Vyhlédla ven. Blížili se ke hřbitovu na pravé straně silnice. Nijak se neděsila, znásilnění neznámým mužem a ještě k tomu na hřbitově by bylo příliš velké klišé. Řidič zastavil na malém parkovišti před hřbitovem. Nikdo tu nebyl.

Také vystoupila a zůstala stát na místě. Její řidič otevřel kufr auta tašku a zeptal se, jestli jí není zima. Když zavrtěla hlavou, vyndal z tašky v kufru velký černý šátek. Několikrát ho přeložil, až vznikl pruh, který Blance mohl pohodlně zakrýt polovinu obličeje. Nešel však hned k ní, jak si myslela. Přehodil si šátek přes rameno. Opřel se bokem o dveře auta a opět na Blanku zíral. Jako ona byl celý oblečený v černé. Po chvilce se zeptal: Kouříš? V práci na to nebyl čas a místo, tak jsem přestala, přiznala se.

Řidič se ušklíbl: Myslel jsem to jinak. Mluvil jsem o orálním sexu… Trochu ji to zaskočilo. Tělem jí projela vlna horkosti. V tu chvíli si připadala trapně. Pak se vzpamatovala, odhodlala a řekla: Kouřím.

Vpil se jí do očí těma svýma, pootevřel rty, naklonil hlavu maličko na stranu a jako by chtěl vědět, jestli mluví pravdu, vybídl ji: Tak mi to ukaž… Tady a teď.

Snad se mě nebojíš, podivil se, když nijak nereagovala. Ne, to ne, řekla rychle, aby mu dokázala, že strach nemá, ale její hlas nezněl zrovna pevně. Snažila se znovu najít svoji ztracenou jistotu. Lehkým krokem vykročila směrem k Řidiči.

Díval se na ni vyloženě provokativně. Zoubek po zoubku si rozepnul zip na kalhotách, knoflík chtěl nechat na ní. Přímo se pásl na Blančině nejistotě. Viděl, jak se jí roztomile nedaří ji před ním skrýt. Rukou jí naznačil, aby před ním poklekla. Poslechla ho a vystrašeně se rozhlédla kolem sebe, jestli je někdo nevidí.

Když natahovala ruce nahoru, aby vyvlékla knoflík z dírky, předběhl ji, bleskově zatáhl zip a pobaveně řekl: Vstávej, na to nemáme čas. Musíme jet. Bez dalších slov ji nechal poníženě klečet na tvrdém asfaltu. Blanka myslela, že se propadne. Poslušně vstala, nezmohla se na jediné slovíčko odporu. Postavila se zády k řidiči a s bušícím srdcem si nechala zakrýt výhled šátkem. On jí oči zavázal jemně, dával pozor, aby ji nic netlačilo a určitě kontroloval, jestli nic nevidí.

Pak ji pustil a nic neříkal. Blanka nevěděla, kde je. Najednou ucítila letmý dotyk hřbetu ruky na tváři. Pohladil ji před obličej, pak pokračoval přes průdušnici až na klíční kost. Blanka cítila lehké mrazení v zádech. Řidič se na ni zezadu přitiskl, druhou ruku zapletl do jejích rozpuštěných vlasů a hlavu jí zaklonil dozadu. Blanka se na okamžik skutečně bála. Rukou, kterou měl volnou, ji objal těsně pod prsy a pevně stiskl. Vnímala jeho dech z maximální blízkosti. Zašeptal: Já vím, co ti chybí. Dostaneš to, dostaneš mnohem víc…  Jsi strašně krásná a strašně žhavá, víš to? Do zubů sevřel její ušní lalůček, ale jenom maličko, aby ji to nebolelo, a pak jí ho olízl. Cítil, jak je její tělo napjaté. Měla určitě strach.

Pustil ji a už zase naprosto normálním hlasem řekl, že musí opravdu jet. Bez náznaku čehokoliv dalšího ji uchopil za ramena a navedl do auta na místo spolujezdce.

Než se nadála, řekl Její řidič, že už jsou na místě. Pomohl jí vystoupit. Uslyšela tiché pípnutí a pak otvírání těžké brány. Popřál jí hodně štěstí, znovu ji pohladil po tváři a bránu za ní zase zavřel. Věděla, že musí počkat, dokud neuslyší zvonek. Stála nerozhodně na místě a nic se nedělo. Slyšela, jak auto, které ji sem dovezlo, startuje a jak se jeho zvuk ztrácí někde v dáli. Co když ten zvonek přeslechla?

Už byla rozhodnuta sundat si šátek, když v tom se ozvalo zacinkání, jako když se děti lákají k vánočnímu stromku. Stáhla si tedy šátek z očí a chvíli mžourala do světla několika lampiček. Byla v nějaké rozlehlé zahradě, po které se klikatilo spoustu chodníčků a cestiček. Některé z nich byly osvětleny malými hříbečkovitými lampičkami, to všechno vyvolávalo přímo pohádkový dojem, Blanka si připadala podivně neskutečně.

Vyšla tedy a zároveň se rozhlížela kolem. Všude kolem ní bylo obrovské množství keřů a stromů a laviček, spíš jako v parku než na zahradě. Ušla už pořádný kus a viděla, kde cestička končí. Poslední dvojice lampiček byla připevněna ke krajům velkých dvoukřídlých dveří. Říkala si, proč by se měla dál proplétat labyrintem chodníčků, když to může vzít přímou cestou. Téměř zároveň si však na zemi všimla papírku. Stálo na něm: Chtěl jsem si ověřit, jak moc trpělivá jsi. Pokud jsi došla až k tomuto papírku, už to máš skoro za sebou. Zapamatuj si prosím tohle slovo a jdi dál.

Nevěděla, jaký to má význam, ale poslechla. Brzy narazila na další papírek. Blanka postupně žmoulala v ruce stále víc papírků. Divila se, že jí ani nedá velkou práci všechna ta divná slova si pamatovat. Konečně stanula pře oněmi velkými dvoukřídlými dveřmi. Zatlačila do nich a vešla někam do tmy. Přímo před ní plápolala malá svíčka a v jejím světle viděla další papír. Blahopřeji, tu nudnější část máš za sebou. Teď prosím vstaň a nahlas řekni všechna slova. Pak uvidíš, co se stane.

Pokrčila rameny, nadechla se a začala odříkávat. Náhle ji doslova oslepilo jasné bílé světlo. Zakryla si rukama oči a uslyšela hlas. Ten hlas jí připadal povědomý. Otevřela oči. Přímo proti ní kráčel Její řidič a usmíval se. Došel až k ní, a podávaje jí ruku, představil se: Já jsem Kryštof, těší mě. Tak co, půjdeme? zeptal se jí a vzal ji okolo ramen.

Šli dlouhou chodbou, kterou ostře osvětlovaly spousty stropních zářivek. Blanka si všimla, že se Kryštof převlékl z černé do světle zelené košile. Kdyby na něj nebyla naštvaná, možná by si ho i prohlédla a uznala, že mu to sluší. Ale takhle teda ne. Rozhodla se, že s ním nebude mluvit.

No, jsme tu, zarazil ji Kryštof pohybem ruky a zatlačil do zdánlivě obyčejné šedé zdi. Z té se vyklubalo něco jako tajné dveře vedoucí do veliké čtvercové místnosti.

Blanka zamrkala. Uprostřed místnosti stálo asi dvacet lidí. Jakmile s Kryštofem vešli, všichni se obrátili na ně. Všichni měli na sobě světle zelenou košili. Kryštof se na všechny přátelsky usmál a znělým hlasem promluvil: Chtěl bych vám představit novou členku našeho společenství, Blanku. Ozval se nefalšovaně nadšený potlesk a Blanka zrudla. Čekala, že teď Kryštof řekne, že ji sem doporučila Nina, která musela z jakýchsi důvodů odejít, blablabla. Ale on to neudělal. Všem oznámil, že viděl Blančino potvrzení: Blanka je naprosto zdravá, takže není žádný důvod, který by jí zabránil účastnit se příjemných chvil s námi.

Další potlesk. Šťastně vypadající Kryštof ji uchopil za loket a dovedl ji do samého středu davu. Ostatní členové se okamžitě rozestoupili do kruhu, vždy se střídali muž-žena. Kryštof se k ní nahnul a něco zašeptal. Pořádně mu nerozuměla, a tak vyslala pohled žádající o pomoc, ale on ji nechal být a poodešel stranou. Blanka začala téměř propadat panice. Zběžně si prohlížela všechny ty lidi, připadali jí krásní a svobodní. Nechápala, jak ji mohli vzít mezi sebe, a čekala, že se jí každou chvíli začne někdo smát.

Teď je čas, aby ses svlékla. Udělej to, řekl Kryštof nemilosrdně. Polkla. Všechno oblečení se jí lepilo na tělo. No tak, nemusíš se vůbec ničeho bát nebo se snad stydět, ujistil ji a ona mu věřila. Měla pocit, jako kdyby on prošel kdysi tím samým a chápal, jak potupně se teď musí cítit.

Blanka se tedy začala svlékat a snažila se přitom neuvědomovat, že už vlastně nemůže couvnout. Kolem ní stáli všichni ostatní členové společenstva a hltali ji pohledem. Za nimi, po obvodu celé místnosti, se po klecích procházeli velcí psi. Předtím si jich nevšimla. Všichni se totiž chovali tiše a jen se na ni koukali. No to snad ne! Co když po ní budou chtít, aby souložila se psem? Nebo aby se od něj nechala lízat? Panebože, to ne, zavřela oči a třásla se odporem.

Sundala si sandálky, svoje pohodlné kalhoty a obepnutou halenku. Dostala poťouchlý nápad hodit ji do davu, ale těžko by se o ni přítomní muži poprali… Zůstala ve spodním prádle. V Kryštofových očích četla dychtivost a chtíč. Možná že nevypadá tak špatně. Tihle lidé jsou zvyklí na ledasco, možná že kdyby se přestala tolik stydět, bylo by jí líp.

Snažila se o sebevědomější výraz. Sáhla si dozadu na zapínání podprsenky a zatáhla za háčky. Nikdo ani nedýchal. Pak podprsenku nechala sklouznout po svých pažích a odhodila ji stranou. Tak. A teď vidí její prsa. Dívala se, co udělá Kryštof. On ale nedělal nic a ve tváři měl stále ten výraz plný očekávání. Někteří ostatní se mírně usmívali, ale nebyl to posměch. Fandili jí. Cítila to.

Svlékla si i svoje krajkové kalhotky a hodila je k ostatnímu. Čekala, až jí někdo řekne, co má dělat teď. Kryštof se odlepil ze svého místa, sebral její šaty a někam s nimi odešel.

Promluvil nějaký další mužský hlas: Rád bych se ti představil, Blanko. Jmenuju se Tomáš. Prohlédla si ho. Nelíbil se jí tolik jako Kryštof. Měl hodně světlé vlasy a téměř vodové oči. Ale rysy jeho tváře byly přátelské.

Kryštof šel na chvíli pryč, a tak, ehm, zastanu jeho funkci, usmál se lišácky Tomáš a řekl, ať dva lidi něco přivezou. Blanka se zmateně rozhlédla. Z nějakých zastrčených dveří vycházely dvě ženy a nesly něco, co se nejvíc podobalo světle zelené taburetce na pokládání nohou. Položily ji Blance k nohám. Mohla vidět, že je povrch nízké taburetky vytvarovaný pro kolena a pro ruce.

Tomáš jí pomohl nahoru. Kolena jí zapadla do těch prohlubní a její záda se tak automaticky prohnula. Už zase si připadala pokořená, protože její zadek čněl do prostoru a ti ze společenstva, co stáli za ní, měli parádní výhled na její kačenku. Koukala se dolů a při tom si všimla, jak jí visí a houpou se prsa. To všechno se jí určitě zdálo, že?

Budeš chtít, abych tě namazal lubrikantem? zeptal se jí Tomáš. Neznělo to tak něžně, jako kdyby to řekl Kryštof. Kam vůbec šel?

Přikývla a ztěžka polkla. Nevěděla, co ji čeká. Připadala si jako nahá v trní. Klepala se jí kolena. Pevně stiskla zuby k sobě, když ucítila studené prsty, jak kloužou po citlivé kůži hrázky a stydkých pysků. Jeden z nich hladce vklouzl do ní a ona si najednou připadala hrozně vlhká. Někdo jí přes záda přehodil silnou deku.

Ozvalo se psí ňafnutí. Blanka poplašeně zvedla hlavu. Tomáš stál přímo před ní, usmál se na ni. Chytil jí pevně hlavu a nedovolil, aby se mohla otočit. Blanka se začala cukat. Nemohla dovolit, aby ji šukal pes! Tomáš jí držel hlavu v železném sevření a dokonce ucítila další silné ruce, jak ji chytají za boky, aby se nebránila. Pak jí někdo připoutal za kotníky řemínky k taburetce. Blanka začala ječet a snažila se vyprostit. Tomáš udělal něco, co by nečekala ani v tom nejhorším snu – jednou rukou si rozepnul poklopec a vrazil jí svůj penis přímo do dokořán otevřených úst. Drž a nekousej, bude se ti to líbit, uvidíš. Začaly jí téct slzy, chtěla Tomášova ptáka vyplivnout, ale on ji nenechal. Přitáhl si ji za vlasy a nutil ji, aby ho kouřila. Během okamžiku se jeho penis zvětšil do abnormálních rozměrů.

Slyšela, jak se jedna z klecí otvírá a jak chrastí řetěz. Psi začali být neklidní. Poštěkávání jednoho z nich přicházelo teď z velké blízkosti. Blanka stáhla všechny poševní svaly, aby se do ní to odporné špinavé monstrum nemohlo dostat. Prosím, prosím, ať ji nechají být! S Ninou už nikdy v životě nepromluví!

Pak to přišlo. To zvíře do ní neskutečnou silou vrazilo svou obrovskou kládu. Blanka zaúpěla a málem Tomáše pokousala. O záda se jí opřelo těžké tělo. Slyšela, jak ta obluda strašlivě funí a chrochtá a kdovícoještě… Připadala si jako při své defloraci, tenkrát taky nebyla vůbec vzrušená ani připravená a hrozně ji to bolelo.

Snažila se na nic nemyslet, snažila se svoji mysl přenést někam jinam a v té hrozné situaci nechat jenom svoje tělo. Ale nešlo jí to. Vnímala všechno, každý příraz zezadu, který posunul její rty níž po Tomášově penisu. Sama se rozhodně nesnažila.

Postupně si na ten kus masa ve své vagíně trochu zvykla a možná by se jí to i líbilo, ale při představě, že si to právě rozdává se psem, se jí chtělo zvracet. Po několika minutách zběsilého tempa se začal pták v její pičce cukat.

Néé, jen ať do mě nestříká, prosila v duchu, ale všechno bylo marné. Cítila, jak jí na dělohu dopadá jeden horký gejzír spermatu za druhým. Z každé strany zadku ji popadla jedna ruka a ozvalo se dravé řvaní, až zaléhalo v uších. Ruce trhly jejích tělem směrem dozadu, takže se ta něčí kláda našroubovala do její ubohé kundičky až po koule.

To přece nemohl být pes! Uvědomila si Blanka a prudce otevřela oči.

Tomáš také začal zrychlovat, špičkou penisu jí narážel do mandlí, a aniž by mu jakkoli pomohla, začal stříkat. Polykání neměla moc ráda, zakuckala se a spousta semene jí vytekla koutkem úst ven.

Pak ji oba nechali být. Tomáš poodstoupil a pustil její hlavu. Ten chlap vzadu ji poplácal po zadku a s hlasitým mlasknutím vyjel z její rozbolavělé pičky. Ostatní začali tleskat a Blanka viděla, jak spokojeně se tváří. To dusivé ticho, které trvalo celou dobu, jako by zmizelo mávnutím kouzelného proutku. Všichni se začali vesele bavit, Blanky si už nikdo nevšímal. Narovnala se a pomalu se otočila. Krok za ní stál nahý Kryštof, svůj stále ztopořený penis držel v ruce, a když se na něj Blanka podívala, olízl si rty. Ona chtěla něco říct, ale úplně oněměla. Přimhouřil oči a tak, aby to slyšela jen ona, se zeptal: Jak dlouho sis myslela, že ho do tebe strká pes?

Skoro celou dobu, přiznala se a nenápadně se snažila posadit se svůdně, i když ji ty řemínky na kotnících dost omezovaly.

Kryštof se trochu omluvně usmál: Nechal jsem se trochu unést… Pak si všiml, že je pořád spoutaná a rychle se k ní sehnul a uvolnil ji. Okamžitě nohy skrčila pod sebe, aby nebylo vidět, jak jí po stehnech stéká jeho sperma. Všiml si toho a řekl: Nemusíš se přede mnou stydět. Doufám, že jsi nebyla moc vyděšená a že jsem ti nějak neublížil. Pohladil ji něžně po tváři a jí se tak zvláštně rozbušilo srdce.

Líbilo se jim to, podívej se, ukázal na ostatní a Blanka se omámeně rozhlédla kolem sebe. Většina ostatních byla nahá nebo téměř svlečená. Členové společenstva utvořili různé skupinky a navzájem se hladili a dráždili. Ve vzduchu to jiskřilo erotikou.

Kryštof byl starostlivý jako předtím: Možná by sis teď ráda odpočinula. Vejdi do tamhletěch dveří, najdeš tam všechno, co potřebuješ. Až budeš připravená, vrať se. Přece sis nemyslela, že tě necháme odejít s tak negativním zážitkem. Tohle bude nejbláznivější a nejbáječnější noc ve tvém životě, Blanko. Znovu ji pohladil a ona mu věřila, věřila by mu cokoliv.

Ale teď, když mě omluvíš, některé pudy se prostě nedají potlačit, výmluvně se postavil, takže se jeho mužství hrdě vzpínalo přímo před jejím obličejem.

Blanka vstala. Pořád se jí trochu třásly nohy, ale cítila se mnohem líp. Když přecházela místností ke dveřím, připadala si krásná. Pootevřela dveře. Za nimi byla maličká místnůstka, spíš koupelna. Než za sebou zavřela, aby se znovu udělala čistou a krásnou, chvíli pozorovala dění ve velkém sále. Všichni byli tak uvolnění a užívali si. Snažila se zahlédnout Kryštofa. Stál poměrně stranou ostatního dění a věnoval se dvěma ženám. Podle jejich slastného výrazu byla jeho péče víc než příjemná…