Cyberseznamka

Sedím v práci, šichta se blíží ke konci a i přes snahu něco dělat spíš jen koukám z okna a přemýšlím nad tím, jak moc mě to nebaví. Hodiny se vlečou, nuda, zkrátka normální všední den. Z ticha mě probere nový email s nadpisem „Amateri.cz – upozornění na vzkaz“. Kouknu se přes stůl na kolegu, který věnuje pozornost nějakým papírům a tak kliknu na odkaz v emailu. 

Otvírá se mi portál amatérů a ukazuje mi celkem stručnou zprávu od neznámého odesílatele, která zní:
„Nazdar děvko! Pročetl jsem si tvůj profil a líbí se mi. Momentálně hledám novou mladou oběť, kterou si vychovám v naprosto oddanou kurvičku. Dnes v 21:00 budeš čekat na chatu v místnosti „kurva pro pána“, kde proběhne tvůj přijímací pohovor.“
Na jeden nádech jsem přejel celý text a začal přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo. Vládly ve mně smíšené pocity, ale rozhodně můžu říct, že mi to nahnalo krev do ptáka, za což jsem se sám před sebou styděl. Ono se mnou je to v tomhle směru složité. Normálně jsem čistě hetero. Líbí se mi holky a představa nějakého líbání, nebo milování s jiným chlapem mi přijde nechutná. Na druhou stranu jsem hodně perverzní a představa toho, že jsem třeba přivázaný a musím poslouchat, že mi tvrdý čurák przní moji úzkou škvírku a stříká do pusy, to se mi líbí. Nebo teda nevím, jestli líbí, stydím se za to, ale vždycky z toho teču a pták mi tvrdne. Když se proberu se svého zamyšlení, zjistím, že už je po šichtě a všichni jsou dávno pryč, a tak se zabalím a jedu domů.

Večer zapínám chat v podstatě jen ze zvědavosti, jak to bude pokračovat a jestli tam někdo vůbec bude. Připojuji se do místnosti, kde někdo čeká s nickem Anonym1.
„Zdravím“ začínám konverzaci svým neutrálním pozdravem, který používám v situacích, kdy si nejsem jistý, jestli tykat nebo vykat.
„Jdeš pozdě!“ dostane se mi odpověď bez pozdravu (bylo 21:02).
Já: „Omlouvám se, byl jsem ve sprše.“
Pán: „Omlouvám se, PANE! Od teď už na vždycky mě budeš oslovovat pane, to si pamatuj. A kde si byl, mě vůbec nezajímá, to je tvůj problém, máš tu být včas.“
Já: „Ano, pane.“
Pán: „No pro dnešek to necháme. Každopádně jsem rád, že ses ukázal, protože jinak bych tě špatně odhadl a já se nerad mýlím, to časem poznáš sám. Dnešek ber jako seznamovací večer, pokud uspěješ, zařadíš se do mé stáje a to podle tvého profilu chceš, je to tak?“
Já: „Ano pane, chci… ale mám strach.“
Pán: „Nemusíš se bát. To že jsem dominantní neznamená, že nemám mozek. Jsem normální a 100% zdravý, mám i testy na nemoci..“
Pán: „Už jsi někdy kouřil ptáka?“
Já: „Ne, pane.“
Pán: „Už ti někdo vyšukal díru?“
Já: „Ne, pane. Občas si tam strčím nějakou hračku, ale jinak nic.“
Pán: „Hmm, takže panna.. to se mi líbí :)“
Takhle jsme si povídali docela dlouho. Celá konverzace se vedla v překvapivě pohodovém a přátelském duchu. Řešili jsme opravdu všechno možné,ale hlavně ty sexuální záležitosti, co se mi libí, co bych ještě udělal, a co už je za hranicí, atd., atd.

Pán: „Já jsem slyšel dost. Líbíš se mi, a jsem připravený tě vzít do převýchovy v poslušnou děvku pro všechno. Tenhle rozhovor se už nebude opakovat, od teď už jsme zase jen pán a kurva. Chceš vstoupit ke mně do služby? Odpověz jen ANO – NE. Rozmysli se dobře, máš hodinu.“
Honí se mi v hlavě spousta věcí, ale protože o tomhle sním už dlouho a jsem po tom rozhovoru taky pořádně nadržený odpovídám během 10ti minut do chatu „ano“.
Pán odpovídá: „Jsem rád, že jsi se tak rozhodl. Od teď patříš mně a platí následující pravidla:
1. Nechci slyšet žádné NE. Za každé odmlouvání, pokud se budeš chovat neuctivě, nebo dokonce drze tě řádně potrestám.
2. Mě budeš vždy oslovovat pane, ty jsi děvka, kurva, nebo čubka. To je tvoje jméno a budeš o sobě mluvit v ženském rodě.
3. Pokud se na tebe vystříkám já, nebo kdokoliv jiný, nesmíš si semeno bez dovolení setřít.
4. Máš přísně zakázán orgasmus bez mého svolení, a celkově si nebudeš přede mnou sahat na ten tvůj přerostlý poštěvák.
5. Každá lekce, kterou budeme mít je závazná. Začátek a konec určuji já a nemůžeš jí předem ukončit. Pokud se rozhodneš odejít z mé služby, musíš vždy dokončit lekci nebo trest.“
„Ano pane“ píšu třesoucími se prsty.
„Fajn, že si rozumíme. Tohle se nauč z paměti. Až tě budu chtít použít, ozvu se“ napíše pán a odpojí se z chatu. Znovu pročítám jeho pravidla a nevěřím tomu, s čím jsem vlastně souhlasil. To bude ještě zajímavé, říkám si a jdu spát.
Dny ubíhají a já začínám pochybovat, jestli se pán vůbec ozve, nebo to byla jen taková hra. Když přijdu domů z práce, ve schránce mám lístek z pošty o nevyzvednutém balíku. Jedu tedy na poštu, kde mi sličná usměvavá pošťačka vydává malou bublinkovou obálku se štítkem „Balík na poštu“. Z pošty odcházím značně rozladěn, kvůli jaké blbosti jsem se musel zas táhnout na poštu. Hned v autě otvírám obálku, ve které je jen dopis a malý otevřený zámeček bez klíčku. V dopise stojí:
„V pátek v 21:30 budeš čekat v lese u závory. Budeš stát čelem k závoře a ani se nehneš, dokud ti neporučím jinak. Budeš celá dohladka vyholená, pečlivě vypláchnutá a připravená.
Na sobě budeš mít pás cudnosti, v díře anální šperk, kolíky na bradavkách, bundu, kalhoty, boty. Nic víc.
Veškerou svojí porno výbavu si sbal sebou do batohu.
CB si nasadíš a zamkneš dodaným zámečkem už dnes. Fotkou nasazeného CB mi pošleš dnes nejpozději do 20:00.“
Pod tím už byly napsané jen souřadnice místa, kde mám čekat. Zalila mě směs pocitů vzrušení a strachu a nebyl jsem si jistý, co převládá. Kde vlastně vzal pán moje jméno? Vzpomínal jsem marně, co všechno jsem na sebe vyžvanil na přijímacím pohovoru.
Jakmile jsem přijel domů, našel jsem si souřadnice. Nebylo to daleko, možná 20 kilometrů za městem uprostřed ničeho na kraji lesa. Ok to by šlo, pomyslel jsem si, a začal řešit druhý úkol, a to zamknout se do CB a poslat fotku. Vůbec se mi do toho nechtělo. Normálně mám problém v něm vydržet hodinu, a teď? Dneska je středa, to jsou do pátku 2 dny! Co když se něco stane? Co když si toho někdo všimne? Pořád váhám a nemůžu se rozhodnout. Pomalu mi začíná docházet čas. Vím, že když neuposlechnu příkaz, tak už pána nikdy neuvidím. Nakonec vyhrála zvědavost. Jdu se rychle vysprchovat a důkladně vyholit, dokud je to ještě snadné, a nasazuji studenou nerezovou klec. Teprve když zacvakne zámeček, od kterého nemám klíč, dopadá na mě tíha rozhodnutí, že už není cesty zpět. Doslova na poslední chvíli odesílám pánový fotky a v duchu si nadávám, že jsem si to párkrát neudělal dřív, než jsem si na další 2 dny
odepřel stříkání. V práci chodím jako opařený. Společnosti se vyhýbám, na záchod chodím vždycky do kabinky. Neustále kontroluji, že přes oblečení není nic vidět a nemůžu se dočkat, až mi konečně pán tu hroznou věc sundá. Nebo aspoň v to doufám. V pátek celý den přemýšlím, jestli se tam večer ukážu, nebo ne. Perou se ve mně hlasy chtíče, strachu a svědomí. Rozhodně se bojím toho, co všechno se může stát, že se mi to nebude líbit, atd. Nebýt zamčené klece na mém ptáku, asi bych to odpískal. Dochází mi, že to CB vůbec není kvůli tomu, abych nehonil, ale abych na poslední chvíli nevycukal! Promyšlený tah od pána, uznávám..

Velký večer se blíží. Pomalu se začínám připravovat na první setkání s pánem. Pečlivě se celý holím, bříško, zadek, prsa, každý záhyb na své škvírce a okolí. Důkladně a hodně krát se vyplachuju, abych mel jistotu, že jsem čistý zevnitř i z venku. Do tašky balím všechny své gumové i železné hračky, silonky, latexové oblečky, zkrátka všechno tak jak pán poručil. Nasedám do auta a vydávám se na místo určení. Je ještě celkem brzo, ale nechci hned napoprvé přijít pozdě. Místo si nejprve obhlídnu z auta, je to taková maličkatá ulička do lesa. Auto tedy nechávám opodál a zbytek jdu pěšky. Po asi po půl kilometru, přicházím k závoře, která je tam asi kvůli tomu, aby lidi nejezdili do lesa. Podle hodin 21:28. Akorát. Z kapsy beru takové ty černé kancelářské svorky na papír a přicvakávám na bradavky. Kolíčky jsem doma nenašel, tak aspoň tohle. Opřu se o závoru a čekám na pána. Všude je ticho a tma. V dálce za mnou občas projede po silnici auto. Soustředím se jen na to, jak strašně mě bolí svorky na bradavkách, a že musím vydržet je nesundat, než pán přijde. Napětí se stupňuje, srdce mi buší, každá minuta je jako hodina. Najednou slyším za zády přibližující se kroky. Ztuhnu, koukám před sebe, jak to pán nařídil a čekám, co se bude dít. Když dojdou kroky až ke mně, ozve se: „Ahoj děvko.“
„Dobrý večer, pane“ odpovídám nehnutě.
Pán: „Dej ruce za záda.“
Jakmile dám ruce za záda, slyším, jak zarachotí pouta a zápěstí mi obejme studený kov. Hned na to mi pán na hlavu natáhne látkovou masku, nebo kuklu a kolem krku utáhne poměrně široký obojek, aby nešla sundat. Má jen díru na pusu jinak nic.
„Ták to bysme měli!“ Rozpovídal se najednou pán. „Řeknu ti, že jsem fakt rád, že jsi tady. Od rána mi v klacku hučí jak Niagáry, potřebuju už si vyprázdnit koule.“ Do jedné ruky chytl tašku s věcmi, do druhé vodítko od obojku, škubnutím za něj mě vede neznámo kam. „Zrovna nedávno jsem se o tom bavil s kámošem, on taky cvičí kurvy víš, jak nejlíp zajet takovou starou pannu jako seš ty. (Zas tak starou ne, vždyť je mi teprve 25, říkám si v duchu..) No a on na to, že to je přeci jasný, 2-3 dny nehonit, aby se děvka naučila polykat, a pro jistotu si připravit Viagru, kdybych náhodou odpadl dřív, než budeš škemrat o slitování. No a když jí na závěr do rozmrdané díry strčíš anální kolík namazaný tabascem, tím nemůžeš nic zkazit.“ povídá se smíchem pán. Jak to poslouchám, začínám mít opravdu strach a doufám, že to všechno nevyzkouším, nebo teda aspoň ne na první schůzce..
„Co furt kňouráš?!“ křikne na mě pán.
Já: „To ty svorky na bradavkách, pane. Strašně to bolí.“
Pán mi rozepne bundu a kouká na kancelářské svorky „Já jsem říkal dřevěné kolíčky, ne tohle! To jsi tak blbá děvka, že nepoznáš rozdíl mezí kolíčkem a kancelářskou sponkou na papír?!“
Já: „Poznám, pane, ale doma jsme žádné neměli a už bych je nestihla koupit.“
Pán: „No a co?! To je tvůj problém, času si na to měla dost! Vůbec mě to nezajímá, když neumíš poslouchat, tak si to teď užij!“ S těmito slovy mi pán zase zapne zip u bundy, a táhne mě dál. Tentokrát už mlčky. Nemůžu myslet na nic jiného než jak mi bradavky ničí ty hloupé svorky, a jak to strašně bolí, ale neodvažuju se nic říct.
Po několika minutách tiché chůze pán zastavuje. Před námi cvaknou zámky od auta a slyším, jak otvírá kufr. Rozepne mi bundu a bez mazlení sundá naráz obě svorky z mých bradavek. „Auuuíííííí“ vykřiknu hlasitě do tmy. „Tiše couro, vždyť ty tu řveš jak na lesy!“ směje se pán. Jakmile odezní hlavní nával bolesti, začnu děkovat pánovi, že mi je sundal. Když jsem je doma zkoušel, tak jsem s nimi nevydržel ani minutu, a tady jsem je mel asi 20. Nějak jsem to nedomyslel. Kdyby mi je pán nesundal, tak vůbec nevím co bych dělal. Z mého pocitu blaženosti a úlevy mě probere, jak mě pán začne cpát do kufru auta. Nebo cpát, prostě mě tam strčí, a když si trošku porovnám nohy, tak nade mnou zatáhne roletku. „A ani tu necekneš!“ okřikne mě, ještě než zabouchne kufr a jedeme.

Po asi 20ti minutách auto zastavuje. Pán mě táhne za vodítko do domu a po schodech do prvního patra. Vůbec netuším, kde jsme, ale odhaduju to na rodinný dům, nebo chatu někde za městem. Strčí mě do nějaké místnosti, vedle mě hodí tašku s věcmi a říká: „Teď se převleč a připrav pro pána.“ – prohrabe se taškou na zemi – „Vem si ten síťovaný catsuit, boty s podpatkem, korzet a latexovou masku. Až budeš hotová, klekni si do kouta a čekej, než přijdu.“ Sundá mi pouta z rukou a odejde. Slyším, jak za sebou zamkne dveře a jak se vzdalují kroky.
Jako první si samozřejmě sundám obojek a kuklu a rozhlížím se po pokoji. Záchod, umyvadlo, sprcháč, v rohu malé okno s vlnitým sklem, přes které není vidět ven. Prostě taková úplně obyčejná koupelna. Svleču si tedy všechny svoje věci a začnu se oblékat do síťoviny. Catsuit je poměrně těsný a jde to pomalu. Když se do něj nasoukám, vezmu korzet. Snažím se ho utahovat dost, aby se mi pěkně formovala figura. Potom botky a úplně nakonec černou latexovou masku, takže zase upadám do tmy. Nahmatám kout a klekám si do něj.
Po chvilce čekání přichází pán. „Vztyk!“ – prohlédne si mě – „No vida, takhle je to mnohem lepší! Už začínáš vypadat podle toho, co jsi – občejná laciná štětka. Vlastně ani ne laciná, protože ty pícháš zadarmo!“ směje se pán. „ Ale počkej, ještě to trošku vylepšíme.“ Na krk mi dal zpátky obojek, a na ruce i nohy utáhl kožená pouta, takové ty široké pásky, a na závěr zacvakl všechny zámečkem. I když pochybuju, že byli potřeba. Těžko bych si je sundal i bez zámečků, ale to spíš jen tak pro efekt a důkaz nadvlády. „Teď je to perfektní“ říká pán a tahem za vodítko mi dává najevo kam jít. Jak přecházíme z místnosti do místnosti, otře se o mě pes. Ale fakt veliký, žádný kundolízek a nabourá mi studeným čumákem do (předchozími událostmi značně zvlhlého) ptáka v kleci. Leknu se a instinktivně ho rukou odstrčím pryč. „Co si to dovoluješ, ty blbá kurvo?!“ a šlehne mě bičíkem přes zadek. Ale dost silně, až vyjeknu.
Já: „Omlou..“ víc nestihnu doříct, protože dopadne další rána, tentokrát na ruce, kterýma jsem se snažil si chránit postižené místo.Pán: „Tak ty jsi drzá na mě, na Rustyho, a ještě mi sem strkáš ruce?! Uvědom si, co jsi zač, ty děvko! Pokud si tě chce očuchat, tak ho necháš; Pokud tě bude chtít ošukat, tak mu podržíš; A pokud ti rozkážu ho vyhulit, tak ho vyhulíš, jasné?!“ Než to celé na mě pán vykřičel, dopadlo na můj zadek dalších minimálně 15-20 ran, i když o poznání menších, než ta první.
Já: „ANO!“
Pán: „CO ANO?!“ ..další rána..
Já: „ANO PANE!“
Pán: „No bude s tebou teda hodně práce, nemáš ani základní společenské návyky. Naštěstí na rozdíl od našich škol, tady nejsou fyzické tresty zakázané, takže to půjde rychleji…“ Vytáhl mě za vodítko zpět na nohy a pokračujeme v chůzi.
Tohle se mi vůbec nelíbilo. Zadek jsem měl nateklý a určitě rudý. Nejraději bych se otočil a šel domů, ale zaprvé vůbec netuším, kde jsem, a hlavně zadruhé – pravidlo č.5 – konec lekce určuje pán, takže by mě stejně nepustil a bůh ví, jaký bych dostal trest za to, že chci hned po první hodině odejít…
Přišli jsme do místnosti, bylo v ní příjemně teplo a na zemi huňatý koberec. Poručil mi, ať si kleknu a sám se začal svlékat. „Tak se konečně podíváme, co umíš“ řekl a strčil mi už napůl tvrdého ptáka pod nos. Asi ho vydráždil ten výprask v chodbě. Vím, co ode chtěl, tak jsem začal. Nikdy předtím jsem to nedělal, a tak než kouření to bylo spíš nemotorné cumlání. Ptáka měl většího než já. Na délku ani ne, ale tak 5cm v průměru, oholeného a nadrženého. Po chvilce v mé puse v něm úplně tepala krev. Následně mě začal sám dirigovat. Takhle ne, takhle jo, pomaleji, rychleji… během chvilky se ale rozjel a začal přirážet. Snažil jsem se rukama regulovat hloubku, ale když jsem ho potřetí odstrčil, vytáhl ptáka, dal mi facku a se slovy „no snaž se“ mi sepnul pouta za zády. Teď už mohl úplně libovolně šukat mojí pusu, naštěstí bral ohledy na to, že je moje první kuřba a nepřirážel hluboko.
Netrvalo dlouho, když se rozhekal a z pusy mi vytáhl už stříkající kládu. První dávka šla přímo do pusy, další už dopadali na mojí hlavu a všude okolo. Přes latex jsem cítil, jak mi horké cákance rozmazává ještě pulzujícím ptákem na tvářích. Semeno co jsem měl v puse, jsem se snažil polykat. Moc mi to sice nejelo, ale nebylo to zas tak hrozné, jak jsem čekal. Když se vydýchal, strčil mi ho zpátky do pusy. Prý: „ty za to můžeš, ty si ho očisti“. Cumlal jsem a jezdil jazykem po jeho péru, dokud neuznal, že už to stačí a neodstrčil mě pryč. „Nic moc teda, ale to se doučíš.“ Pche, prý nic moc! To semeno všude okolo teda říká úplně něco jiného, myslím si a cítím se trochu uraženě!
Pán se chvilku přehrabuje ve věcech a pak říká „pojď sem“, jako by si snad myslel, že vím kde to je. „No dělej, pojď sem!“. Vydám se tedy po kolenou za hlasem. Udělám 4, možná 5 kroků když se nohama zaseknu o kraj postele, a tělem padnu na ní. „Takhle zůstaň!“ přikáže pán, a tak ležím a čekám. On mě obejde a začne mi vázat kolena od sebe tak, že vlastně klečím na zemi, stehna mám do široka roztažená a opřená o kraj postele, a hodní polovinou těla ležím na posteli. Když mi upevní obě nohy, rozpojí mi pouta za zády a ruce natáhne dopředu před hlavu a tam uváže. Výsledek je takový, že ležím natažený na posteli, s pokrčenýma nohama, odkrytým zadečkem a nemůžu se v podstatě skoro vůbec hýbat. Postaví se, chvilku se kochá svojí prací a říká: „Jdu si pro pití, chceš taky?“ – „Ano prosím“ odpovídám. Jak otevře dveře na chodbu, vtrhne dovnitř pes Rusty a začne čenichat všude okolo.
Trvá jen chviličku, než najde mě a začne mi očichávat prcinu. „Hehe, no vidíš, Rusty ti tu bude dělat společnost, než se vrátím. Asi chce dokončit to, co na chodbě nestihl..“ směje se pán a jde dolu pro pití. Pes nepřestal dorážet. Chvíli mi čuchá díru, pak ptáka, pak zase díru, chvíli něco okolo, a zase ptáka. Nejspíš vyčuchal to, co hledal a mě začíná docházet, co na chodbě nestihnul.. Naskakuje na mě a chce mě úplně regulérně obtáhnout. Snažím se mu uhýbat a stahuju prcinu co nejvíc, aby se do ní nedostal, ale okřiknout ho si netroufnu, protože kdyby to slyšel pán, dostanu určitě zase nařezáno!
Během chvilky se vrací pán s pitím do pokoje a vidí Rustyho, jak na mě zběsile přiráží.
Pán: „Tak co, užil sis?“
Já: „Ne, pane“
Pán: „Ty buď ticho děvko psí, s tebou nikdo nemluví!“
Dívá se z blízka a kontroluje, jak je pes daleko. Když vidí, jak mu stahuju díru ze všech sil, a že se jen plácá okolo, tak ho stáhne ze mě dolů a říká mu: „Nic si z toho nedělej Rusty, je to prostě blbá frigidní coura. Ale neboj, ona ti taky podrží, to ti slibuju.“ Protože pes tohle sdělení nějak nechtěl pochopit a pořád dorážel, vyhodil ho pán zase zpátky na chodbu.
Otočil se na mě: „A ty děvko, mluv jen, když jsi tázaná!“ a švihl mě důtkama přes zadek. Důtky byly celkem huňaté a pádné, takže to nebylo jen přes zadek, ale částečně přes záda, stehna, kulky a pár pramínků mě kouslo přímo do dírky.
„Zahrajem si teď takovou hru, a budeme jí říkat třeba „uškemrej si pána, aby ti rozmrdal tvojí panenskou díru.“.“ nic víc neřekl – zatím jsem to nechápal.
Přetáhl mě ještě párkrát důtkama, pak mě pleskal rukou, pak a zase důtky. A tak pořád dokola. První dvě, možná tři kola se mi líbily, ale po každém kole pán přidal na intenzitě a už to docela bolelo.. Netrvalo dlouho a začal jsem prosit:
„prosím pane dost“
„prosíííím už stačí“
„prosííím už se to nedá vydržet, stačí!“
Pán ale nepřestával, pořád dokola rytmicky střídal nástroje a trápil mou prdelku. Snad po 15ti minutách už jsem byl zoufalý. Nedalo se to vydržet. Nevěděl jsem, co mám dělat. Škubal jsem sebou, prosil, škemral, než pán zopakoval větu „uškemrej si pána, aby ti rozmrdal tvojí panenskou díru“. Konečně mi došlo, co jsem dělal špatně! Začal jsem prosit jinak:
„prosím pane, ošukejte mě“
„prosím vymrdejte mě“
„prosím vymrdejte mi tu mojí díru“
Po dalších pár minutách, už jsem doslova křičel:
„Notak už mi zmrdejte tu moji nadrženou píču! Rozmrdejte mi pořádně tu špinavou psí kundu! Narvěte mi do ní vašeho obrovskýho, trdýho čuráka, prosím!!“
Pán mě naposledy přetáhl silně důtkama, hodil je na zem a povídá „No když o to tak hezky prosíš, tak dobře.“ Vzal ze stolu roubík s velkým kroužkem, a se slovy „teď už mluvit nepotřebuješ“ mi utáhl postroj na hlavě. Nalil mi nějaký olej na prcinu a jen tak aby se neřeklo, zajel narychlo jedním prstem dovnitř. To snad nemyslí vážně, říkal jsem si v duchu, když mi nasadil ptáka na díru. Myslel! Rukama mi roztáhl půlky a jedním táhlým a poměrně rychlým pohybem do mě zajel až po kořen. Vzepjal jsem se v poutech a křičel, co mi roubík v puse dovolil. „No jo, poprvé to vždycky bolí. Jen si to hezky užij.“ řekl škodolibě a začal do mě ve slušném tempu přirážet na celou délku ocasu. I kdybych neměl na hlavě tu masku, tak by se mi teď zatmělo před očima. Bušil do mě, jak do vytahané nafukovací panny a bylo mu úplně jedno, jak se cítím. Jeho tvrdý čurák nekompromisně drtil mou úzkou štěrbin. Po několika minutách si naštěstí moje prdelka přivykla jeho rozměru a já si to poprvé začal docela užívat.
Když se mu zdálo, že můj zvukový projev už není tak jednoznačný, jako na začátku, vyjel ze mě a zase mě chvilku plácal, nebo roztahoval díru prsty a potom mě zase prudce napíchl na svého ptáka a pokračoval v zuřivém šukání. Absolutně jsem ztratil pojem o čase. Nedokážu posoudit, jestli to trvalo hodinu, dvě nebo tři, než se mocně přirazil a s hlasitým hekáním a funěním mi vykropil jeskyňku. Cítil jsem horké cákance semene uvnitř, a další už dopadaly na můj zadeček a já si vychutnával slastnou chvilku odpočinku. Sedl si vedle mě na postel a těžce oddechoval a já děkoval bohu, že se udělal a má konečně dost. Cítil jsem se jako děvka před důchodem. Vzadu jsem byl úplně otevřený a dírka mě nepředstavitelně pálila. Až do teď jsem v ní měl sem tam prstík, maximálně občas dildo, se kterým jsem se navíc vydržel šukat jen chvilku, než jsem si to udělal, takže se není čemu divit, že po tomhle výkonu jsem byl na pokraji sil.
Když se pán probral z orgasmu, zvedl se z postele a říká: „Tak děvko, když už máš dneska to svoje poprvé, tak se vším všudy ne?“. Bez toho, aby čekal na odpověď, otevřel dveře na chodbu a zavolal na psa „Rusty, pojď, děvka čeká a je celá žádostivá!“. V mžiku přiběhne Rusty a neomylně zamířil čumákem mezi moje půlky. Párkrát mi drsným a dlouhým jazykem prolízl vystříkanou dírku před tím, než na mě vyskočil. Nedělalo mu žádný problém, aby do mojí několikahodinovým sexem řádně roztažené kundy zajel hned na první pokus i s jeho bambulkou a začal okamžitě zuřivě přirážet. Měl překvapivě malého čuráka, asi jako pánův prst, ale pod rychlostí jeho přírazů ve mně opravdu rychle rostl. Mezitím mě pán obešel, vyndal z pusy roubík a začal mi cpát polozvadlého ptáka do tlamy, „Hul děvko! Pořádně ho očisti!“ křikl na mě prudce. Snažil jsem se, opravdu jo, ale psí čurák mi za tu dobu narostl v díře v tak ohromné monstrum, že moje soustředění bylo úplně jinde. V duchu jsem děkoval pánovy, že mě předešlým šukáním důkladně roztáhl, než na mě pustil psa, protože i přesto, že jsem měl zadek, jak vjezd do pískovny to dost bolelo. Pes do mě zběsile bušil neuvěřitelnou rychlostí snad 10 minut, než hlasitě zavyl, v ocasu mu zaškubalo, jeho koule se ve mně ještě víc zvětšila a začal mě plnit snad litry semene. V puse semeno a pánovo ptáka, v zadku semeno a psího ptáka. Ten pocit ponížení a blaženosti byl nepopsatelný. „Tak si to tady spolu užijte a ať vám to hezky uteče.“ řekne s notnou dávkou škodolibosti pán. Zvedl se, odešel a já zůstal s mým psím milencem v osamění. Měl jsem čas přemýšlet nad vším, co se stalo, a že jsem opravdu děvka. Vlastně jak řekl pán – horší jak děvka, protože ta to dělá pro peníze. Nedovedu říct, jestli to trvalo půl hodiny, nebo víc než psí ocas splasknul natolik, aby s hlasitým šplouchnutím vyjel ven a psí semeno se hrnulo z mé ztrápené díry. Pes chvíli olizoval mě, pak sebe a pak se odšoural kamsi dolů po schodech. „Tak jak sis to dnes užila, kočičko?“ probralo mě z odpočinku pánovo lehké plesknutí po zadku. „Líbilo se ti to?“
Já: „Ano, pane.“
Pán: „A nekecáš?“
Já: „Ne, pane.“
Pán: „To je dobře. Víš, že se lhaní nevyplácí!“
Já: „Ano, pane.“
Pán: „Tak poslouchej, pro dnešek jsme skončili a já jsem připraven tě přijmout na stálo do převýchovy v mojí kurvu. Teď máš možnost se rozhodnou, zda chceš pokračovat v tom, co jsme dnes začali. Když řekneš, že nechceš, tak tě odvážu, naložím do auta, odvezu zpět a už se nikdy neuvidíme. A nebo řekneš, že ano a tvá převýchova bude zítra a nejspíš i v neděli pokračovat.“
Já: „A co se bude dít zítra, pane, když řeknu ano?“
Pán: „Do toho ti nic není. Všechno se dozvíš, až přijde čas. A vůbec, žádné přemýšlení! Buď to chceš, nebo nechceš! Takže odpověď je?“
Já: „emmmm…“ Takhle prudká otázka mě úplně zaskočila.
Pán: „No dělej!“ A opět mě pleskl po zadku, ale tentokrát dost silně.
Já: „Ano“ vyhekl jsem hlasitě.
Pán: „Celou větou!“
Já: „Ano, chci být vaše kurva na převýchovu.“
Pán: „Tak vidíš, ani to nebolelo… Zatím…“ Pronesl posměšně pán a konečně mě odvázal od postele. „Jdi spát, zítra tě čeká dlouhý den.“ Houkl na mě ještě přes dveře, než je zamkl a nadobro odešel. Byl jsem úplně zničený. Začal jsem si svlékat svůj „holčičí“ úbor a poprvé jsem se rozhlédl po místnosti. Byla úplně prázdná, jen postel s masivní železnou pelestí a po stranách s navařenými železnými oky uprostřed místnosti. V rohu malé umyvadlo a výlevka, u stropu malé okénko a všude po zdech a ve stropě nejrůznější oka a háky. Vyškrábal jsem se na postel a uložil se k spánku. „No mám se teda na co těšit…“ pomyslel jsem si ještě, než jsem stihl usnout.

 

Sexuální apetit

Byl pátek odpoledne a já jsem právě nastoupila službu na pohotovosti. Čekalo mě čtyřiadvacet perných hodin, a to po celém týdnu práce. Zkrátka ne zrovna pěkná vyhlídka. A taky to začalo hned. Zvečera volali z blízkého utečeneckého tábora, že tam mají nemocného. 

Když jsem dojela, zavedli mě do baráku, kde bydlí uprchlíci. V jednom z pokojů ležel pacient. Zatímco jsem mu měřila teplotu a tlak a prohlížela ho, zaslechla jsem z vedlejšího pokoje nezaměnitelné sténání. Zřejmě tam měli puštěné nějaké porno. Proti mé vůli to na mě zapůsobilo. Předepsala jsem pacientovi příslušné léky, když vtom se ve dveřích objevil nějaký chlap a zeptal se mě, jestli bych si nedala kafe. Dostala jsem docela chuť na něco teplého, protože venku bylo dost zima, a tak jsem řekla že ráda. Když jsem vešla do obýváku, uviděla jsem, jak v lenošce sedí pět mužských různého věku. Nejstaršímu bylo tak padesát a nejmladšímu kolem osmnácti. Ten, který seděl uprostřed, se mě zeptal, jestli mi vadí, že mají puštěný film. Zavrtěla jsem hlavou a on mi nabídl, abych si sedla místo něj.
Přinesli mi z kuchyňky kávu a najednou jsem ucítila, jak mi někdo opatrně sahá na stehno. Osmělil se trochu víc, když jsem dělala jako by nic. Začínalo mě to opravdu bavit a čekala jsem napjatě, co se bude dít dál. Najednou jsem měla na každém stehně ruku, která se pomalu sunula pod sukni. Něčí prst se přiblížil až k mé buchtičce a zaslechla jsem udivené zamumlání. Zřejmě dotyčného překvapilo, že na sobě nemám kalhotky. Ti dva vedle mě si položili moje nohy na klín. Ležela jsem tam a předváděla jsem svoje vnady čtyřem nadrženým, užaslým chlapům. Zasténala jsem vydrážděně, zvrátila hlavu dozadu a zavřela oči, když jsem ucítila, jak mi štěrbinku zakryla velká vlahá ústa.

Jeden z nich mi žužlal stydké pysky a já jsem se svíjela blahem. Ostatní mě , pevně svírali a nadzvedávali mi pánev. Vtom jsem ucítila, jak se do mě něčí jazyk zabořil co nejhloub. To mě tak vydráždilo, že jsem se v tu ránu udělala! Řičela jsem na celý obývák, a když se ode mě můj zkušený masér odtrhl, viděla jsem, jak se mu celý obličej leskne mou milostnou šťávou. Zatímco jsem si chvilku odpočinula a dopila kávu, chlapi sedící na pohovce se zbavili šatů. Měli přímo božská těla! Klekla jsem si ochotně na podlahu na všechny čtyři a vzápětí jsem ucítila, jak se mi do jeskyňky prodírá zezadu obrovitý kyj. Můj partner mě šoustal hezky klidně a vláčně. Naznačila jsem druhému chlapíkovi, aby si klekl přede mě. Lačně jsem spolkla jeho žilnatý úd a zběsile jsem mu ho začala kouřit.
Po chvíli jsme změnili polohu. Ležela jsem na zádech a nechala se píchat jak do píči, tak do pusy. Udělali jsme se všichni tři najednou a celá jsem se třásla blahem, když mi horké semeno stékalo po tvářích a po stehnech. Chvíli jsme jen tak seděli a povídali si, a pak jsme si zase zašoustali. Pak ale byl nejvyšší čas jet zpátky na pohotovost. Řidic sice koukal trošku divně, určitě mu vrtalo hlavou, kde jsem byla tak dlouho, ale nic neřekl.
Než jsem odešla, domluvila jsem s těmi nadrženými samci, že si necháme pro sebe, co se dělo v obýváku, a já jsem jim za to slíbila, že si to někdy zopakujeme, až se naskytne vhodná příležitost.

 

Touha

Promnula krvavě rudé rty, na kterých stále cítila sladkou chuť lízátka, jež svírala mezi prsty. Její smaragdové oči utkvěly na mladíkovi, jehož soustředěný pohled na stránky knihy vypovídal, že nemá ponětí o jejím zájmu. Tato část knihovny byla takřka liduprázdná. Občas, sem tam prošel zbloudilý návštěvník, který stejně jako oni dva hledal informace z oboru advokacie. I když by se měla plně soustředit na obsah svazku a pracovat na své diplomové práci, její mysl byla vzdálená od čehokoli racionálního. Snoubila se s touhou, jež rozpalovala každý centimetr porcelánové pokožky. Z úst jí vyšel tichý sten. Mladík se pohnul a vzhlédnul. Na okamžik se jejich pohledy střetnuly. Tmavě hnědé oči tak skvěle doplňovaly ostré rysy jeho tváře. Byl to opravdu pohledný muž. Nikdy nebyla jedna z těch, které jdou do kolen, jen když se na ni někdo tak uhrančivý podívá. Nemohla pochopit, co to s ní je. I přes
to, že o ni neprojevil žádný zájem, cítila žár svého klína. Zmateně uhnula pohledem zpět do poznámek a reflexivně si vložila do úst jahodové lízátko.
Nebyla si jistá, kolik času uběhlo od okamžiku, kdy s rozpaky odvrátila zrak od toho muže. Oči jí divoce kmitaly po textu skript, ale do mozku se již žádná informace nedostala. Musela myslet jen na něj. Na tmavé rozježené vlasy, které jeho ostrým rysům dávaly uličnický vzhled. Na drsné strniště obklopující plné rty. Jak asi líbá? Při té představě se svévolně zachvěla. Ponořená do hloubi své fantazie si ani neuvědomovala, že po celou dobu na ni zírá. Zamyšleně se opřela loktem o pracovní desku a prsty zajela do rudých vlnitých vlasů. V ústech vnímala hladký povrch lízátka a v ten okamžik se její představivost až realisticky zhmotnila. Se sladkostí si začala pohrávat. Špičkou jazyka obkroužila po celém obvodu a poté jej vložila do úst. Z těch nově nabytých pocitů se zachvěla. V klínu jí citelně zatepalo a tak automaticky přehodila nohu přes nohu, přičemž se její krátká džínová sukně vyhrnula a
odhalila tak záhyb oblého zadečku.
Nikdy nepatřil mezi pilné studenty. Vlastně ani ty průměrné, ale nůž na krku v podobě rizika vyloučení byl přesvědčivou motivací se alespoň pokusit o lepší průměr. Knihovna se mu zdála jako vhodné místo. Místo, kde se bude moc plně soustředit na studium, bez rušivých elementů. I z tohoto důvodu vyhledal odlehlou část, kam studenti zavítají jen zřídka. Záměr byl jasný. Dokonce i realizace se zdařila. Bohužel výsledek již neodpovídal představám. Mohla za to ona. Ta rudovláska se vzezřením prostopášné lolitky. Nemohl uvěřit tomu, jak moc ho vzrušovala. I na dálku zřetelně viděl jemné křivky porcelánové pokožky. Vsadil by se, že má na nose drobné pihy. Pohledem sjel pod desku stolu. Měla štíhlé, dlouhé nohy, které končily někde pod tou kratičkou sukní. V tento okamžik byl rád, že sedí tak daleko. V rozkroku se mu ozval chtíč. Chtěl ji. Byl tím obrazem až hypnotizovaný. A to lízátko. Bože. Přál
si, aby si tak hrála s ním. Zachvěl se. Věděl, že pokud té touze neuleví, exploduje.
„Máš tu volno?“ Trhla sebou. Jestli někdy cítila rozpaky, nebylo to nic v porovnání s tímto okamžikem. Opravdu ji oslovil. I jeho hlas byl sexy. Temně zastřený. Zmohla se jen na letmý úsměv. „ Jasně.“ Vydrkotala. Měla pocit, že tlukot jejího srdce rezonuje po celé místnosti. Na židli se posadil obkročmo, s lokty založenými na opěrce. Pozoroval ji jak šelma svou kořist. Tak se i cítil. Proti jeho rozložitým ramenům se zdála maličká. „ Potřebuješ něco?“ Nekonečné ticho přerušil až její zvonivý hlas. Usmál se. Vše na ní bylo neodolatelně přitažlivé. Od rudých kadeří, na kterých zapadající slunce nechávalo zlatavé odlesky, po pronikavé smaragdové oči, plné rudé rty a ženské křivky ukryté pod upnutým outfitem. „Tak tuhle otázku jsem nečekal. Asi jsem měl, ale vůbec jsem si to nepromyslel.“ Ostré rysy zjemnil přátelský úsměv. Vstal a i se svou židlí se přesunul do její těsné blízkosti.
Napětí mezi nimi bylo takřka hmatatelné. Hleděli si beze slov do očí. Jakákoli společenská konverzace byla v tuto chvíli bezpředmětná.
Jeho tmavé pronikavé oči ji přímo učarovaly. Nechápala co se s ní děje. Nikdy by nepřemýšlela nad tím začít si s cizím mužem. V tomto směru byla poněkud úzkoprsá. Nyní však s touto myšlenkou koketovala. Hořelo jí celé tělo. Píchnutí v podbřišku jen upozornilo na fakt, že se její kalhotky topí pod přívalem vzrušení. Věděla, že to chce. Byla rozhodnuta odprostit se od všech svazujících zásad a poddat se tomu, co se jí zde nabízí a co potřebuje. Přerývaně vydechla. V koutku duše doufala, že to vypozoroval a že ví, co chce.
Byl si takřka jistý tím, že ho také chce. Koukalo jí to z očí. Čistý chtíč, nečistý sex. Prsty zajel do rudých kadeří. Přivřela oči. I letmý dotyk jeho silných paží byl jejím zatím nejerotičtějším zážitkem. Zastavil se až u temena a jemným tlakem si ji k sobě přitáhnul. Takřka se dotýkali. Dělilo je jen pár milimetrů. Nevydržela ten dusivý tlak na hrudníku a prudce ho políbila. Jejich rty se do sebe ponořily jako by byly pro sebe stvořené. Jazykem se vloudil do jejích úst. Obkroužil je a zastavil se až ve vzájemném splynutí. Žhavé polibky jen podpořily jejich touhu. Touhu jednoho po druhém. Volnou rukou se vklínil mezi její stehna. Instinktivně je semkla a odtáhla se. „Uvolni se.“ Zašeptal skoro neslyšně a opět si ji k sobě přitáhnul. „Neudělám nic, co by si nechtěla.“ Bylo až absurdní, jak jí vzrušovalo, když se prsty vloudil pod tenkou krajku spodních kalhotek a přejel po odhaleném klínu.
Vědomí, že je tu může někdo načapat, jen podporovalo atmosféru. Do široka roztáhla nohy. Palcem přejel po vrcholku klitorisu. Už teď byla krásně vlhká. Dvěma prsty zakroužil u vstupu. Napjala se v očekávání.
Chystal se jí to udělat tady a teď. Vždy byl tak trošku exhibicionista. A tahle rozkošná lolitka v něm evokovala všechny chtíče a představy najednou. Na konečcích svých prstů cítil vlhko jejího klína. Měl neodolatelnou chuť ji ochutnat. Vstoupil do ní ukazováčkem. Vzájemně vydechli. Tušil, že to bude neuvěřitelné, ale skutečnost předčila jeho fantazii. Byla úzká. Cítil každý stah poševního svalstva. Přidal další prst. To už se mu zachvěla pod rukama. Se zájmem pozoroval výraz její tváře. Rozkoš se šířila od intimních partií až k nervovým zakončením. Tiché vzdechy se nesly místností a rezonovaly o mramorové zdi. Přidal na intenzitě. Přímo se v ní topil. Na okamžik zpomalil a vytáhl své prsty. Ta touha po ní se nedala snést a tak ji ochutnal. Vložil si prsty, které doposud dráždily její kundičku, do úst. „Jsi dokonalá.“ Rozšířily se mu zorničky. Opravdu byla dokonalá. Ta sladko slaná chuť ho
přiváděla k šílenství. Chtěl víc. Musel mít víc.
Byla jak smyslů zbavená. Ovládal ji jen ten neuvěřitelný pocit. Záchvěvy svého těla pociťovala ve stupňujících se vlnách. Přestala se kontrolovat a své vzdechy vnímala jen jako vzdálené zvukové vjemy. V tento okamžik jí bylo jedno, jestli je někdo přistihne. Soustředila se jen na to, jak ji dělal. Šlo mu to dobře, opravdu dobře. Najednou přestal. Zklamaně otevřela oči. Ten prostopášný úsměv na jeho rtech mluvil sám za sebe. Sesunul se ze židle a poklekl u jejího klína. Hleděl přímo na její růžovou štěrbinku naběhlou vzrušením. Podebral ji pod zadečkem a stáhnul do odpovídající polohy. Jeho rty se hladově přimkly na její stehno a stoupaly výš až k ohanbí. Jazykem obkroužil špičku klitorisu a vyčkal na odpovídající reakci nabízející se pánve. Dlouze ji olíznul a vychutnával si záškuby, kterými její tělo dokazovalo, jak se jí to líbí. Rozkmital jazyk a tlakem dráždil klitoris. Její vzdechy byly
čím dál hlasitější a v okamžiku, kdy se blížila k vyvrcholení a on celý prožitek vygradoval hbitými prsty, které dráždivě pronikaly do slastí vlhké kundičky, nekontrolovatelně vykřikla.
Stále byla omámená doznívajícím orgasmem, který se jejím tělem proháněl jako příboj. Začala si však uvědomovat, že je jen otázkou času, než se někdo v této části knihovny objeví. Výkřik, který doprovázel ten úžasný orgasmus, musel vzbudit zvědavost přinejmenším u knihovnic. Pohlédla mezi své roztažená stehna, odkud se na ni blaženě usmíval. Oči mu žhnuly. Rozpačitě se usmála a pomalu se vysoukala na židli. „Pojď.“ Bez dalšího vysvětlení ho chytla za zápěstí a rychlým krokem zamířila ke dveřím vedoucím ke spleti chodeb. Šla jistě, sebevědomě. Věděla, že ho má těsně za svými zády, že ji sleduje. Dorazili až k velkým křídlovým dveřím, o které se opřela zády. Vzhlížela k němu roztouženým pohledem. „ Tady to bude lepší.“ Rozvlnila smyslné rty a prudce rozrazila dveře za nimiž se skrývala audio-vizuální místnost. Odhlučněná učebna sloužící k promítání či hudebním zkouškám byla dokonalým útočištěm. Jakmile se za nimi dveře dovřely, přistoupila k němu a zatlačila ho na protější zeď. Opravdu proti němu byla maličká, ale moc dobře věděla, jak si sjednat respekt. V objetí plném vášnivých polibků si ji přitiskl na hrudník. Ucítila, jak ji jeho ztopořený penis tlačí do plochého bříška. Natáhla se s prsty mu zajela do vlasů. Litovala každého okamžiku, kdy se musela nadechnout. Její dlaně pomalu sjížděly po černé košili. I přes tenkou látku cítila obrysy vypracovaného svalstva. Zaťala nehty a škubla. Drobné knoflíky se rozletěly po místnosti a jí se naskytnul pohled, který způsobil opětovný nával vzrušení. Začala mu konečky prstů přejíždět po pevné kůži. Tělo jí vibrovalo chtíčem. Jemný dotek se náhle změnil v dravé škrábání a ponechal šrámy po celé délce jeho hrudi. „Au.“ Čekal, že tato dívka bude něco extra. Popadl ji za zápěstí. „Jestli budeš zlobit, tak ti nasekám.“ V očích jí blýsklo. Automaticky nasadila nevinný výraz, ale jakmile polevil tlak, kterým jí poutal, hladově se vrhla po jeho poklopci. Několika hbitými pohyby rozepnula přezku koženého pásku a než se stačil vzpamatovat, stál tam s kalhotami u kotníků.
Líbil se jí. Od uhrančivého pohledu, z kterého se jí podlamovala kolena, přes dokonale vypracovaný hrudník až k dlouhému penisu. Mlsně se olízla a poklekla. Při pohledu na pulzující péro se jí začaly sbíhat sliny. Uchopila jej a nechala proklouznout v dlani. Masírovala ho po celé délce, od kořenu až po špičku žaludu. Bavilo ji provokovat. Nejednoho chlapa svými hrami málem připravila o rozum. S ním to bylo však jiné. Toužila po něm stejně tak, jako on po ni. Dlouze ho olízla. Bojovala sama se sebou. Ostychy byly ty tam. Vložila si ho do úst a pomalými pohyby ho nechala sklouzávat hluboko do svého hrdla a zpět. To, že se mu její hrátky líbily, dokazoval jeho přerývaný dech, doprovázený slabými vzdechy. Čím více dával najevo svůj prožitek, tím víc ho dráždila. Náhle zprudka narazil zády do zdi. „Zlato.“ Otevřel oči do kořán. „Otevři pusinku.“ Dobře věděla, co bude následovat. S letmým úsměvem na rtech otevřela ústa a pozorně sledovala, jak si ho honí. Byl těsně před vyvrcholením. Svaly se mu napínaly pod opětovnými přívaly rozkoše. Zadýchával se. Ta sladká pusinka čekající na jeho sperma, ho přiváděla k šílenství. Náhle pocítil euforii a opět narazil zády do zdi. Třásl se po celém těle. Zatím co prožíval jeden z nejsilnějších orgasmů, svůj prožitek umocňoval pohled na ni. Jak si do sytosti užívá.
Polkla. Vzhlížela k němu s očekáváním. Věděla, že nyní je chvíle, kdy je uvězněn někde daleko od racionálního vnímání. Pomalu se postavila a odkráčela k první řadě pracovních stolů. Stále na něj upírala smaragdový pohled. Vyhoupla se na desku stolu, která jí příjemně zastudila do holého zadečku a ze široka roztáhla stehna od sebe. Dopřála mu tak výhled na červené krajkové spodní prádlo. Pohladila se. Jedním pohybem odstranila kalhotky stranou a prstem si projela vlhký klín. Byl opět v pozoru. Bylo úžasné pozorovat, jak si hraje sama se sebou. Ale ještě lepší by bylo se toho účastnit. Zamířil k ní. Uchopil lem bílého trička a přetáhl ho přes hlavu. Ani s podprsenkou si nedělal moc velké starosti. Na okamžik se musel pokochat její krásou. Světlá pokožka kontrastovala s růžovými bradavkami a stejně tak růžovou štěrbinkou lesknoucí se vzrušením. Uchopil si ho do dlaně a pevně stisknul. Ta touha mu rvala vnitřnosti. Žaludem podráždil klitoris a zprudka do ní vniknul. Polilo ho horko. Ten úžasný pocit málem zapříčinil další orgasmus. Zpočátku udržoval pomalé tempo. Její vzdechy ho však burcovaly k vyšším výkonům.
Pronikal do ní na doraz. S každým přírazem byla blíž k dalšímu vyvrcholení. Náhle ji otočil. Bříškem se opírala o studenou desku stolu. S odhaleným klínem si připadala bezbranná. Vzrušovalo ji to. Stejně tak, jako ji vzrušovalo, když ji hladil po vyšpuleném zadečku a když ji přes něj plesknul. „ Řekni. Chceš to ještě?“ Ztopořeným ptákem ji tlačil do stehna. „Chci.“ Bezmyšlenkovitě zakňučela. Ďábelsky se usmál. „Popros!“ Jeho přístup ji zarazil. Ale také ji polila zvláštní vlna neznámého vzrušení. „Prosím. Vyplať mě. Udělej mi to. Chci to.“ Nepřemýšlela nad tím, co říká. Soustředila se jen na to, co dělal. Ta štiplavá bolest od výprasku se jí šířila tělem jako elektrické impulsy. Opět do ní vstoupil. Tentokrát v plném až nekontrolovatelném tempu. Hlasité vzdechy prolínaly zvuk narážejících pánví. Jeho dlaň putovala po útlých zádech až k divoce rozcuchaným rudým vlasům. Uchopil silnější pramen a přitáhl si ji k sobě. Neustával v tvrdých přírazech. Volnou rukou se přidržoval jejího zadečku. Jak ho lákal. Byl takřka neodolatelný. Ukazováčkem přejel po růžové dírce. Zavzdychala. Chtěla to. Nechal ji olíznout prst a poté do ní vklouznul. Pro oba dva se prožitek prohloubil. Nemohl zadržet příliv vzrušení. Vytáhl ho a postříkal jí ten slastný zadeček.
Brnělo ji celé tělo. Tvrdé přírazy jí drtily pánev, ale nechtěla by to jinak. Dokonce i ten prst v zadku, byl příjemné zpestření. Horkost na její pokožce jí vykouzlila úsměv. Milovala by se s ním od rána do večera. Projela jí vlna slasti. Opět ho měla ve svém klínu. Rozhodl se, že vyrovná skóre. Věděla, že nemá daleko k dalšímu orgasmu a tlak jazyka na roztouženém klitorisu v kombinaci s prsty v kundičce a zadečku vedlo k bouřlivému vyvrcholení.
Mlčky si hleděli do očí. To, co začalo jako anonymní sex plný animálních pudů se rázem proměnilo v mnohem hlubší emoce. Rozloučila se s ním polibkem a poté zmizela ve spleti chodeb.

 

Blanka

Po dlouhých týdnech přemýšlení se Blanka nakonec rozhodla a kamarádčinu nabídku přijala. Sice vůbec netušila, co ji čeká, ale chyběl jí chlap. Od  rozchodu se svým bývalým totiž s nikým nespala a takový dlouhý půst udělá s člověkem divy. Byla tedy ochotná kývnout snad na všechno.

Od své kamarádky dostala vlastně jedinou konkrétní informaci. Musela si nechat udělat HIV test, což trvalo hrozně dlouho a Blanka pomalu začínala ztrácet odvahu.  Ale než se nadála, termín akce byl za dveřmi. Pokaždé, když na to pomyslela, připadala si, jako by se jí kroutil žaludek.

Den předem objevila ve schránce dopis:

Milá Blanko, dozvěděl jsem se, že se zítra budeš poprvé účastnit našeho setkání. Byla jsi nám doporučena svou kamarádkou Ninou, která bohužel musí z našeho společenství z osobních důvodů vystoupit. Jistě ti řekla, že je zapotřebí mít potvrzení o tvém zdravotním stavu, proto ho prosím nezapomeň vzít s sebou. Pevně doufám, že sis svou účast nerozmyslela. Pokud ano, nečti prosím tento dopis dál. Pokud ne, dodrž zítra následující instrukce: u nás je podmínkou přísné dodržování hygieny, proto se před odchodem osprchuj a pečlivě se vyhol.Také tě prosím, aby sis vzala přiléhavé oblečení, nejlépe tmavé barvy. Výběr spodního prádla nechám na tobě, hlavní prioritou je, aby ses v něm cítila dobře. Stejně v něm nebudeš asi moc dlouho…. Nebudeš se muset o nic starat, jenom přesně ve dvacet hodin stůj před svým domem. Přijede pro tebe červené auto. Pokud by jich před tvým domem náhodou stálo víc, nasedni do toho se ztmavenými skly. Pokud by sis přesto nebyla jistá, zadní dveře budou pootevřené. Nemůžeš se splést. Nasedni. Řidič se ti představí jako Tvůj řidič. Žádná konverzace není zakázána, nejsme v kriminálním filmu. Bav se, jak budeš chtít. Asi v polovině cesty Tvůj řidič zastaví a podá ti šátek na zavázání očí. Ničeho se neboj. Na určené místo se dostanete naprosto v bezpečí a Tvůj řidič ti pomůže z auta. Dovede tě před bránu, otevře a ty vejdeš dovnitř. Teprve, až uslyšíš zacinkání zvonku, budeš si moct šátek sundat. Ne dřív. Uvidíš, kde budeš. Na cestu ti budou svítit malé lampičky, tak jdi podle nich. Znovu tě ujišťuji, že se nemusíš bát naprosto ničeho. Na konci cesty na tebe budu čekat já a zbytek ti vysvětlím. Pokud bys měla jakékoliv nejasnosti v prozatímních instrukcích, Tvůj řidič ti může odpovědět na otázky. Má však zakázáno říct ti cokoliv, co se bude dít potom. Toto pravidlo prosím respektuj a nevyzvídej. Doufám, že se těšíš tak jako já. Uvidíš, že vstupem do našeho společenství se ti otevře svět plný nových zkušeností a možností. Poznáš dosud nepoznané, zažiješ, co jsi ještě nezažila. Musíš však být otevřená a ochotná experimentovat. Nic se ti nestane. Je na tobě, jak naložíš s tímto dopisem. Nepřikazuji ti, abys ho spálila nebo vyhodila, naše společenství neprovozuje nic protizákonného. Proto si jej klidně nech. Myslím, že to by pro začátek stačilo. Jak jsem řekl, na tvé případné dotazy odpoví Tvůj řidič nebo později já. Přeju ti, abys prožila překrásnou noc a příjemné přípravy na svůj velký den. Nahledanou zítra, Kryštof

Blanka dočetla dopis a tak nějak bezvládně klesla na židli v kuchyni. Nebyla si jistá, co vlastně cítí. V její hlavě se právě odehrávala bouře pocitů. Žádný z nich nemohl nabýt konkrétnějšího obrysu, byla příliš zmatená. Jediná věc se jí zdála jistá a to, že prožije bezesnou noc.

Když ráno vstávala (samozřejmě podle odhadu nepříliš vyspalá), bouře v její hlavě zuřila stále v plné síle. Blanka ji však donutila trochu ustoupit do pozadí a sama z vlastní vůle se rozhodla, že do toho půjde. Měla volno celý den. Chtěla být na večer dokonale připravena, proto si napustila vanu plnou horké vody a relaxovala. Při pohledu na své nahé tělo ji napadlo, jestli se bude líbit také těm lidem, kteří tam budou. Ten Kryštof, který jí napsal dopis, vlastně řekl, že ji berou jako náhradu za Ninu. Co když budou zklamaní? Vždyť ona vůbec nemá tak dokonalou postavu jako Nina, její prsa už teď vypadají, jako by kojila, zatímco Nina se pyšní nádhernými oblinami… Co když jí dají nějak  sežrat, že je jenom ubohá a ještě k tomu ošklivá náhradnice? Co když ji poníží a zesměšní? Proč jenom četla ten dopis… Kdyby tenkrát nekývla na kamarádčinu nabídku, mohla si teď v klidu snít o dokonalém milenci, koukat se na porno jako stará troska, kterou nikdo nechce, a hrát si se svým robertkem… Proč to vůbec brala?! Ale ne, věděla proč – Nina jí své působení ve společenstvu popsala tak silně a působivě, že Blanka, oblouzněná vínem a tím, jak jí začal vlhnout klín již při pouhé zmínce o sexu, kývla. A teď už vlastně nebylo cesty zpět. Oni museli vědět, že si ten dopis přečte a že nakonec půjde. Takže s ní počítají. A nevadí jim, že není vzorem ženské krásy.

Když došla k tomuto závěru, uklidnila se, zavřela oči a pomaličku se začala hladit. Představovala si přitom, že její ruce patří někomu jinému, někomu cizímu… Ta představa neosobního sexu se jí nehorázně líbila. Nemusela by nic předstírat, nebo naopak, mohla by, mohla by řvát, co všechno chce, i když to jindy nedělá. Nikdo by neznal její pravou tvář…

Tiskla si prsa a představila si, jak ji nějaký obrovský chlap nabodává na svůj ocas a ona u toho vříská rozkoší, až jí přeskakuje hlas. Jak svého anonymního milence fackuje přes obličej svýma prsama a on ji hryže do bradavek…

Teprve, když byla voda úplně studená, přestala se Blanka vzrušovat svou představou a vypustila vodu. Pak pustila sprchu a dala se do holení svých nohou, podpaží i klína. Ten si sice holila pravidelně, ale nikdy ne úplně. Když se proto potom na hotové dílo podívala do zrcadla, nemohla si nějak zvyknout. Vypadala jako holčička.

Vylezla z vany a rozhodla se, že nechá svou pokožku dýchat a čas do odchodu stráví nahá. Připravila si jen lehké jídlo, nic víc by do svého stále sevřeného žaludku nedostala. Všechno snědla, umyla nádobí. Potom šla do ložnice rozhodnout se, co si vezme na sebe. V dopise stálo, že výběr prádla je na ní. Tak dobře.

Vlastně to nebylo tak složité. Tanga nesnášela, proto žádná neměla. Vybrala bílou. Vypadala v ní nevinně, ale to se přece pro podobné uvítací příležitosti hodí, ne? Navíc tahle souprava jí pěkně formovala postavu. Vždycky se v ní docela líbila sama sobě. Také si vzpomněla, že vrchní oblečení by mělo být přiléhavé a nejlépe tmavé. Když tmavé, tak černé, proč ne, černých věcí měla spoustu. Hned jí padly do oka černé kalhoty, které měly sice volné nohavice, ale zato boky a zadek kopírovaly nádherně těsně. Prodlužovaly nohy a vůbec, prostě si je vezme.

Všimla si, že je nějaká roztěkaná. Byla tak nervózní. Vpodstatě si to pořád mohla rozmyslet, ale věděla, že nechce. Zbývalo jí ještě dost času, ale nenapadalo ji nic, co by mohla dělat. Večer se šla pro jistotu znovu osprchovat. Cítila, že se potí. Když se líčila, třásla se jí ruka. Teprve za deset minut osm se dala do oblékání. Z okna ložnice viděla nádherný, krvavě rudý západ slunce. Kromě několika načechraných červánků nebyly na obloze žádné mraky. Tak snad se nijak nepokazí ani tato noc. Už za chvíli se uvidí…

Všechny šperky nechala doma a vzala si jen hodinky. Když dole otevírala domovní dveře, bylo na hodinkách na vteřinu přesně osm hodin.

To červené auto jí nedalo žádnou práci najít. Ulice byla téměř prázdná. Stálo u protějšího chodníku hodně blízko obrubníku. Jak jí Kryštof napsal, mělo ztmavená skla a pro jistotu ještě pootevřené zadní dveře. Blanka se tedy zhluboka nadechla a vykročila pravou nohou směrem k novému dobrodružství. Tiše nasedla do auta a zeptala se: Vy jste Můj řidič?

Tmavé oči, které se na ni podívaly, se zdály být nekonečně hluboké a plné jiskřivé inteligence. Ano, jsem Tvůj řidič. A pokud tě můžu o něco poprosit, tykej mi. A pevně jí stiskl ruku. Pak se otočil zpátky dopředu.

Tak-tak dobře, zakoktala se Blanka a určitě musela zrudnout. Pojedeme? zeptala se po chvíli rozpačitého ticha. Její řidič nic neřekl, otočil klíčky v zapalování a červené auto se neslyšně rozjelo. Všimla si, že ji pozoruje ve zpětném zrcátku. Brzy se dostali mimo centrum města a pak úplně mimo město. Silnice byla téměř prázdná a stále rovná, řízení nevyžadovalo přílišnou pozornost, a tak oči Jejího řidiče propalovaly Blanku skoro pořád. Třeba měla něco říct. Zkusila další otázku: jestli je to daleko.

Vějířky drobných vrásek kolem jeho očí se prohloubily, jak se usmál: Vůbec ne, jenom pár kilometrů. Pokud to chceš vědět přesně, jsme asi ve čtvrtině cesty. Jak víš, v polovině ti budu muset nasadit šátek. Upozorním tě na tu chvíli včas.

Nakonec zvolila zvědavost místo tichého sezení: A tam, u vás, jak to chodí? Tmavé oči ve zpětném zrcátku nevyjadřovaly nic určitého: Myslím, že nejvíc se dozvíš ze své vlastní zkušenosti. Ale jak jsi četla v dopise, nemůžu ti říct nic, co by tě připravilo o zážitky. Tak, za pár minut budeme v polovině cesty. Jenom jsem ti to chtěl říct. Zastavím, oba vystoupíme, já ti zavážu oči a pak si sedneš dopředu.

Vyhlédla ven. Blížili se ke hřbitovu na pravé straně silnice. Nijak se neděsila, znásilnění neznámým mužem a ještě k tomu na hřbitově by bylo příliš velké klišé. Řidič zastavil na malém parkovišti před hřbitovem. Nikdo tu nebyl.

Také vystoupila a zůstala stát na místě. Její řidič otevřel kufr auta tašku a zeptal se, jestli jí není zima. Když zavrtěla hlavou, vyndal z tašky v kufru velký černý šátek. Několikrát ho přeložil, až vznikl pruh, který Blance mohl pohodlně zakrýt polovinu obličeje. Nešel však hned k ní, jak si myslela. Přehodil si šátek přes rameno. Opřel se bokem o dveře auta a opět na Blanku zíral. Jako ona byl celý oblečený v černé. Po chvilce se zeptal: Kouříš? V práci na to nebyl čas a místo, tak jsem přestala, přiznala se.

Řidič se ušklíbl: Myslel jsem to jinak. Mluvil jsem o orálním sexu… Trochu ji to zaskočilo. Tělem jí projela vlna horkosti. V tu chvíli si připadala trapně. Pak se vzpamatovala, odhodlala a řekla: Kouřím.

Vpil se jí do očí těma svýma, pootevřel rty, naklonil hlavu maličko na stranu a jako by chtěl vědět, jestli mluví pravdu, vybídl ji: Tak mi to ukaž… Tady a teď.

Snad se mě nebojíš, podivil se, když nijak nereagovala. Ne, to ne, řekla rychle, aby mu dokázala, že strach nemá, ale její hlas nezněl zrovna pevně. Snažila se znovu najít svoji ztracenou jistotu. Lehkým krokem vykročila směrem k Řidiči.

Díval se na ni vyloženě provokativně. Zoubek po zoubku si rozepnul zip na kalhotách, knoflík chtěl nechat na ní. Přímo se pásl na Blančině nejistotě. Viděl, jak se jí roztomile nedaří ji před ním skrýt. Rukou jí naznačil, aby před ním poklekla. Poslechla ho a vystrašeně se rozhlédla kolem sebe, jestli je někdo nevidí.

Když natahovala ruce nahoru, aby vyvlékla knoflík z dírky, předběhl ji, bleskově zatáhl zip a pobaveně řekl: Vstávej, na to nemáme čas. Musíme jet. Bez dalších slov ji nechal poníženě klečet na tvrdém asfaltu. Blanka myslela, že se propadne. Poslušně vstala, nezmohla se na jediné slovíčko odporu. Postavila se zády k řidiči a s bušícím srdcem si nechala zakrýt výhled šátkem. On jí oči zavázal jemně, dával pozor, aby ji nic netlačilo a určitě kontroloval, jestli nic nevidí.

Pak ji pustil a nic neříkal. Blanka nevěděla, kde je. Najednou ucítila letmý dotyk hřbetu ruky na tváři. Pohladil ji před obličej, pak pokračoval přes průdušnici až na klíční kost. Blanka cítila lehké mrazení v zádech. Řidič se na ni zezadu přitiskl, druhou ruku zapletl do jejích rozpuštěných vlasů a hlavu jí zaklonil dozadu. Blanka se na okamžik skutečně bála. Rukou, kterou měl volnou, ji objal těsně pod prsy a pevně stiskl. Vnímala jeho dech z maximální blízkosti. Zašeptal: Já vím, co ti chybí. Dostaneš to, dostaneš mnohem víc…  Jsi strašně krásná a strašně žhavá, víš to? Do zubů sevřel její ušní lalůček, ale jenom maličko, aby ji to nebolelo, a pak jí ho olízl. Cítil, jak je její tělo napjaté. Měla určitě strach.

Pustil ji a už zase naprosto normálním hlasem řekl, že musí opravdu jet. Bez náznaku čehokoliv dalšího ji uchopil za ramena a navedl do auta na místo spolujezdce.

Než se nadála, řekl Její řidič, že už jsou na místě. Pomohl jí vystoupit. Uslyšela tiché pípnutí a pak otvírání těžké brány. Popřál jí hodně štěstí, znovu ji pohladil po tváři a bránu za ní zase zavřel. Věděla, že musí počkat, dokud neuslyší zvonek. Stála nerozhodně na místě a nic se nedělo. Slyšela, jak auto, které ji sem dovezlo, startuje a jak se jeho zvuk ztrácí někde v dáli. Co když ten zvonek přeslechla?

Už byla rozhodnuta sundat si šátek, když v tom se ozvalo zacinkání, jako když se děti lákají k vánočnímu stromku. Stáhla si tedy šátek z očí a chvíli mžourala do světla několika lampiček. Byla v nějaké rozlehlé zahradě, po které se klikatilo spoustu chodníčků a cestiček. Některé z nich byly osvětleny malými hříbečkovitými lampičkami, to všechno vyvolávalo přímo pohádkový dojem, Blanka si připadala podivně neskutečně.

Vyšla tedy a zároveň se rozhlížela kolem. Všude kolem ní bylo obrovské množství keřů a stromů a laviček, spíš jako v parku než na zahradě. Ušla už pořádný kus a viděla, kde cestička končí. Poslední dvojice lampiček byla připevněna ke krajům velkých dvoukřídlých dveří. Říkala si, proč by se měla dál proplétat labyrintem chodníčků, když to může vzít přímou cestou. Téměř zároveň si však na zemi všimla papírku. Stálo na něm: Chtěl jsem si ověřit, jak moc trpělivá jsi. Pokud jsi došla až k tomuto papírku, už to máš skoro za sebou. Zapamatuj si prosím tohle slovo a jdi dál.

Nevěděla, jaký to má význam, ale poslechla. Brzy narazila na další papírek. Blanka postupně žmoulala v ruce stále víc papírků. Divila se, že jí ani nedá velkou práci všechna ta divná slova si pamatovat. Konečně stanula pře oněmi velkými dvoukřídlými dveřmi. Zatlačila do nich a vešla někam do tmy. Přímo před ní plápolala malá svíčka a v jejím světle viděla další papír. Blahopřeji, tu nudnější část máš za sebou. Teď prosím vstaň a nahlas řekni všechna slova. Pak uvidíš, co se stane.

Pokrčila rameny, nadechla se a začala odříkávat. Náhle ji doslova oslepilo jasné bílé světlo. Zakryla si rukama oči a uslyšela hlas. Ten hlas jí připadal povědomý. Otevřela oči. Přímo proti ní kráčel Její řidič a usmíval se. Došel až k ní, a podávaje jí ruku, představil se: Já jsem Kryštof, těší mě. Tak co, půjdeme? zeptal se jí a vzal ji okolo ramen.

Šli dlouhou chodbou, kterou ostře osvětlovaly spousty stropních zářivek. Blanka si všimla, že se Kryštof převlékl z černé do světle zelené košile. Kdyby na něj nebyla naštvaná, možná by si ho i prohlédla a uznala, že mu to sluší. Ale takhle teda ne. Rozhodla se, že s ním nebude mluvit.

No, jsme tu, zarazil ji Kryštof pohybem ruky a zatlačil do zdánlivě obyčejné šedé zdi. Z té se vyklubalo něco jako tajné dveře vedoucí do veliké čtvercové místnosti.

Blanka zamrkala. Uprostřed místnosti stálo asi dvacet lidí. Jakmile s Kryštofem vešli, všichni se obrátili na ně. Všichni měli na sobě světle zelenou košili. Kryštof se na všechny přátelsky usmál a znělým hlasem promluvil: Chtěl bych vám představit novou členku našeho společenství, Blanku. Ozval se nefalšovaně nadšený potlesk a Blanka zrudla. Čekala, že teď Kryštof řekne, že ji sem doporučila Nina, která musela z jakýchsi důvodů odejít, blablabla. Ale on to neudělal. Všem oznámil, že viděl Blančino potvrzení: Blanka je naprosto zdravá, takže není žádný důvod, který by jí zabránil účastnit se příjemných chvil s námi.

Další potlesk. Šťastně vypadající Kryštof ji uchopil za loket a dovedl ji do samého středu davu. Ostatní členové se okamžitě rozestoupili do kruhu, vždy se střídali muž-žena. Kryštof se k ní nahnul a něco zašeptal. Pořádně mu nerozuměla, a tak vyslala pohled žádající o pomoc, ale on ji nechal být a poodešel stranou. Blanka začala téměř propadat panice. Zběžně si prohlížela všechny ty lidi, připadali jí krásní a svobodní. Nechápala, jak ji mohli vzít mezi sebe, a čekala, že se jí každou chvíli začne někdo smát.

Teď je čas, aby ses svlékla. Udělej to, řekl Kryštof nemilosrdně. Polkla. Všechno oblečení se jí lepilo na tělo. No tak, nemusíš se vůbec ničeho bát nebo se snad stydět, ujistil ji a ona mu věřila. Měla pocit, jako kdyby on prošel kdysi tím samým a chápal, jak potupně se teď musí cítit.

Blanka se tedy začala svlékat a snažila se přitom neuvědomovat, že už vlastně nemůže couvnout. Kolem ní stáli všichni ostatní členové společenstva a hltali ji pohledem. Za nimi, po obvodu celé místnosti, se po klecích procházeli velcí psi. Předtím si jich nevšimla. Všichni se totiž chovali tiše a jen se na ni koukali. No to snad ne! Co když po ní budou chtít, aby souložila se psem? Nebo aby se od něj nechala lízat? Panebože, to ne, zavřela oči a třásla se odporem.

Sundala si sandálky, svoje pohodlné kalhoty a obepnutou halenku. Dostala poťouchlý nápad hodit ji do davu, ale těžko by se o ni přítomní muži poprali… Zůstala ve spodním prádle. V Kryštofových očích četla dychtivost a chtíč. Možná že nevypadá tak špatně. Tihle lidé jsou zvyklí na ledasco, možná že kdyby se přestala tolik stydět, bylo by jí líp.

Snažila se o sebevědomější výraz. Sáhla si dozadu na zapínání podprsenky a zatáhla za háčky. Nikdo ani nedýchal. Pak podprsenku nechala sklouznout po svých pažích a odhodila ji stranou. Tak. A teď vidí její prsa. Dívala se, co udělá Kryštof. On ale nedělal nic a ve tváři měl stále ten výraz plný očekávání. Někteří ostatní se mírně usmívali, ale nebyl to posměch. Fandili jí. Cítila to.

Svlékla si i svoje krajkové kalhotky a hodila je k ostatnímu. Čekala, až jí někdo řekne, co má dělat teď. Kryštof se odlepil ze svého místa, sebral její šaty a někam s nimi odešel.

Promluvil nějaký další mužský hlas: Rád bych se ti představil, Blanko. Jmenuju se Tomáš. Prohlédla si ho. Nelíbil se jí tolik jako Kryštof. Měl hodně světlé vlasy a téměř vodové oči. Ale rysy jeho tváře byly přátelské.

Kryštof šel na chvíli pryč, a tak, ehm, zastanu jeho funkci, usmál se lišácky Tomáš a řekl, ať dva lidi něco přivezou. Blanka se zmateně rozhlédla. Z nějakých zastrčených dveří vycházely dvě ženy a nesly něco, co se nejvíc podobalo světle zelené taburetce na pokládání nohou. Položily ji Blance k nohám. Mohla vidět, že je povrch nízké taburetky vytvarovaný pro kolena a pro ruce.

Tomáš jí pomohl nahoru. Kolena jí zapadla do těch prohlubní a její záda se tak automaticky prohnula. Už zase si připadala pokořená, protože její zadek čněl do prostoru a ti ze společenstva, co stáli za ní, měli parádní výhled na její kačenku. Koukala se dolů a při tom si všimla, jak jí visí a houpou se prsa. To všechno se jí určitě zdálo, že?

Budeš chtít, abych tě namazal lubrikantem? zeptal se jí Tomáš. Neznělo to tak něžně, jako kdyby to řekl Kryštof. Kam vůbec šel?

Přikývla a ztěžka polkla. Nevěděla, co ji čeká. Připadala si jako nahá v trní. Klepala se jí kolena. Pevně stiskla zuby k sobě, když ucítila studené prsty, jak kloužou po citlivé kůži hrázky a stydkých pysků. Jeden z nich hladce vklouzl do ní a ona si najednou připadala hrozně vlhká. Někdo jí přes záda přehodil silnou deku.

Ozvalo se psí ňafnutí. Blanka poplašeně zvedla hlavu. Tomáš stál přímo před ní, usmál se na ni. Chytil jí pevně hlavu a nedovolil, aby se mohla otočit. Blanka se začala cukat. Nemohla dovolit, aby ji šukal pes! Tomáš jí držel hlavu v železném sevření a dokonce ucítila další silné ruce, jak ji chytají za boky, aby se nebránila. Pak jí někdo připoutal za kotníky řemínky k taburetce. Blanka začala ječet a snažila se vyprostit. Tomáš udělal něco, co by nečekala ani v tom nejhorším snu – jednou rukou si rozepnul poklopec a vrazil jí svůj penis přímo do dokořán otevřených úst. Drž a nekousej, bude se ti to líbit, uvidíš. Začaly jí téct slzy, chtěla Tomášova ptáka vyplivnout, ale on ji nenechal. Přitáhl si ji za vlasy a nutil ji, aby ho kouřila. Během okamžiku se jeho penis zvětšil do abnormálních rozměrů.

Slyšela, jak se jedna z klecí otvírá a jak chrastí řetěz. Psi začali být neklidní. Poštěkávání jednoho z nich přicházelo teď z velké blízkosti. Blanka stáhla všechny poševní svaly, aby se do ní to odporné špinavé monstrum nemohlo dostat. Prosím, prosím, ať ji nechají být! S Ninou už nikdy v životě nepromluví!

Pak to přišlo. To zvíře do ní neskutečnou silou vrazilo svou obrovskou kládu. Blanka zaúpěla a málem Tomáše pokousala. O záda se jí opřelo těžké tělo. Slyšela, jak ta obluda strašlivě funí a chrochtá a kdovícoještě… Připadala si jako při své defloraci, tenkrát taky nebyla vůbec vzrušená ani připravená a hrozně ji to bolelo.

Snažila se na nic nemyslet, snažila se svoji mysl přenést někam jinam a v té hrozné situaci nechat jenom svoje tělo. Ale nešlo jí to. Vnímala všechno, každý příraz zezadu, který posunul její rty níž po Tomášově penisu. Sama se rozhodně nesnažila.

Postupně si na ten kus masa ve své vagíně trochu zvykla a možná by se jí to i líbilo, ale při představě, že si to právě rozdává se psem, se jí chtělo zvracet. Po několika minutách zběsilého tempa se začal pták v její pičce cukat.

Néé, jen ať do mě nestříká, prosila v duchu, ale všechno bylo marné. Cítila, jak jí na dělohu dopadá jeden horký gejzír spermatu za druhým. Z každé strany zadku ji popadla jedna ruka a ozvalo se dravé řvaní, až zaléhalo v uších. Ruce trhly jejích tělem směrem dozadu, takže se ta něčí kláda našroubovala do její ubohé kundičky až po koule.

To přece nemohl být pes! Uvědomila si Blanka a prudce otevřela oči.

Tomáš také začal zrychlovat, špičkou penisu jí narážel do mandlí, a aniž by mu jakkoli pomohla, začal stříkat. Polykání neměla moc ráda, zakuckala se a spousta semene jí vytekla koutkem úst ven.

Pak ji oba nechali být. Tomáš poodstoupil a pustil její hlavu. Ten chlap vzadu ji poplácal po zadku a s hlasitým mlasknutím vyjel z její rozbolavělé pičky. Ostatní začali tleskat a Blanka viděla, jak spokojeně se tváří. To dusivé ticho, které trvalo celou dobu, jako by zmizelo mávnutím kouzelného proutku. Všichni se začali vesele bavit, Blanky si už nikdo nevšímal. Narovnala se a pomalu se otočila. Krok za ní stál nahý Kryštof, svůj stále ztopořený penis držel v ruce, a když se na něj Blanka podívala, olízl si rty. Ona chtěla něco říct, ale úplně oněměla. Přimhouřil oči a tak, aby to slyšela jen ona, se zeptal: Jak dlouho sis myslela, že ho do tebe strká pes?

Skoro celou dobu, přiznala se a nenápadně se snažila posadit se svůdně, i když ji ty řemínky na kotnících dost omezovaly.

Kryštof se trochu omluvně usmál: Nechal jsem se trochu unést… Pak si všiml, že je pořád spoutaná a rychle se k ní sehnul a uvolnil ji. Okamžitě nohy skrčila pod sebe, aby nebylo vidět, jak jí po stehnech stéká jeho sperma. Všiml si toho a řekl: Nemusíš se přede mnou stydět. Doufám, že jsi nebyla moc vyděšená a že jsem ti nějak neublížil. Pohladil ji něžně po tváři a jí se tak zvláštně rozbušilo srdce.

Líbilo se jim to, podívej se, ukázal na ostatní a Blanka se omámeně rozhlédla kolem sebe. Většina ostatních byla nahá nebo téměř svlečená. Členové společenstva utvořili různé skupinky a navzájem se hladili a dráždili. Ve vzduchu to jiskřilo erotikou.

Kryštof byl starostlivý jako předtím: Možná by sis teď ráda odpočinula. Vejdi do tamhletěch dveří, najdeš tam všechno, co potřebuješ. Až budeš připravená, vrať se. Přece sis nemyslela, že tě necháme odejít s tak negativním zážitkem. Tohle bude nejbláznivější a nejbáječnější noc ve tvém životě, Blanko. Znovu ji pohladil a ona mu věřila, věřila by mu cokoliv.

Ale teď, když mě omluvíš, některé pudy se prostě nedají potlačit, výmluvně se postavil, takže se jeho mužství hrdě vzpínalo přímo před jejím obličejem.

Blanka vstala. Pořád se jí trochu třásly nohy, ale cítila se mnohem líp. Když přecházela místností ke dveřím, připadala si krásná. Pootevřela dveře. Za nimi byla maličká místnůstka, spíš koupelna. Než za sebou zavřela, aby se znovu udělala čistou a krásnou, chvíli pozorovala dění ve velkém sále. Všichni byli tak uvolnění a užívali si. Snažila se zahlédnout Kryštofa. Stál poměrně stranou ostatního dění a věnoval se dvěma ženám. Podle jejich slastného výrazu byla jeho péče víc než příjemná…

 

V cele

Nebylo mi ani dvacet, když mě poprvé a naposledy sebrali policajti. Stalo se to blbou náhodou, řídil jsem kámošovo auto, protože on se v nočním klubu doslova naložil do lihu, nenapadlo mě ale, že mne ta službička přivede do takového průšvihu. Věděl jsem, že kámoš prodává extázi, sám jsem si ji od něj párkrát vzal, když měl zrovna nějakým mejdanu rozdávačnou. Netušil jsem ale ani ve snu, že je jeho čtyřletá ojetá ale pořád super rychlá audina doslova nacpaná drogami. Kdybych to věděl, jel bych aspoň podle předpisů, ale takhle jsem to práskal po dálnici skoro dvě stě a fízlové s majáky na sebe nenechali dlouho čekat. Vytáhli mě od volantu, dali mi dejchnout a nejednali se mnou zrovna v rukavičkách. A pak mě požádali, ať jim otevřu kufr a tím začal tenhle zlej sen. Kámoš putoval vystřízlivět a já už ho neviděl, až u soudu, kde jsem byl díkybohu jen jako svědek. Než jsem ale přesvědčil kriminálku, že s těmi drogami nemám nic společného, dostal jsem pořádnou školu života.

Policajti se se mnou moc nepárali. Vymáchali mi držku v louži, dostal jsem klepeta a nóbl odvoz na služebnu na zadním, mnohokrát pozvraceném sedadle služebního auta. Vůbec se se mnou nebavili a rovnou mě odvedli do suterénu, kde bylo bezpočet jasně nasvícených klecí pro delikventy. Asi polovina byla obsazená a druhá půlka na své obyvatele ještě čekala. Noc byla ještě mladá. Strčili mě do kanceláře, která byla po levé straně chodby k celám. Měla velké poloprůhledné okno, kterým mohla služba sledovat dění v klecích. Taky tam byly monitory, protože ve všech klecích byly kamery. Zadíval jsem se na ty obrazovky se záběry, očíslovanými podle čísel klecí a pak mne zaujal poslední displej, kde byly čtyři malé a prázdné cely s plnými dveřmi, očíslované jako korekce 1 až 4. Docela by mě zajímalo, co to je ta korekce.
Odemkli mi pouta.

„Tak svlíkat, mladej!“ zazněl hlas po mé levici a já se po tom poldovi překvapeně podíval.

„Co prosím?“ ohradil jsem se.

„Nech si kecy na koledu. Jsi podezřelej z prodeje drog, takže tě musíme prohledat, jestli u sebe něco nemáš. Taky ti musíme odebrat vzorky krve, moči a stolice na rozbor obsahu drog.“

„To ne! Ty drogy byly kámoše! Vždyť víte, že ani to auto nebylo moje.“ Byl jsem zoufalý. O policejní šikanu jsem nestál.

Obušek mě zasáhl úplně nečekaně, nejdřív do břicha a pak přes záda. Poroučel jsem se na všechny čtyři a vtom mě popadl jeden z poldů do kravaty a zvedl mě surově ze země. Další ze mě začal rvát oblečení. Bránil jsem se jako lev, ale zbytečně. Muž za mnou mi svými silnými pažemi drtil krk a já myslel, že mi urve hlavu. Vzpíral jsem se a kopal kolem sebe, a rány obuškem jen pršely, aby mne zklidnily. I přes odpor jsem skončil napůl nahý a pak mi dva muži, které si kolegové přivolali jako posily, chytli kotníky a já byl bezmocný. S děsem v očích jsem sledoval, jak mi poldové prohlížejí a prohmatávají šourek i schlíple visící ocas, stahují předkožku a prohlížejí, jestli pod ní náhodou něco nemám. Nakonec se v rukou jednoho z těch policajtů objevila výtěrová souprava.

„Co to je?“ ječel jsem.

„Doktor si přeje výtěry, aby měl jistotu, že jsi zdravej a schopnej vazebního stíhání. Bude psát zprávu k žádosti o tvý vzetí do vazby, a kdybys měl třeba kapavku nebo syfla, mohl by to soud zamítnout ze zdravotních důvodů.

Nenašel jsem odpověď a hlavně o ni nikdo nestál. Čtyři muži mne pevně drželi, zatímco pátý si natáhl latexové rukavice, vyndal tyčinku s vatičkou z plastového pouzdra a přiblížil ji k mému obnaženému žaludu. Začal jsem se zmítat ze všech sil a mával s těmi čtyřmi svalovci, kteří na mě viseli. Nevím, jak se mi to podařilo, ale našel jsem v sobě neuvěřitelnou sílu. Přesto mi to nebylo nic platné a policajt mi pevně stiskl ocas, aby se trefil do močové trubice. Když do mě ta tyčinka vnikla, zařval jsem, protože to bylo pěkně nepříjemné. A policajt ji bezcitně tlačil do mého údu a vykládal mi, že výtěr musí být důkladný a pěkně z hloubky. Skučel jsem, protože močová trubice mě pálila jako čert a policajt do mého ocasu tu tyčinku narval skoro celou a pak s ní ještě při vytahování otáčel. Už jsem se těšil, že to mám za sebou, ale celá procedura se ještě jednou opakovala. Polda se vytasil s druhou výtěrovou soupravou a udělal mi snad ještě důkladnější a bolestivější kontrolní výtěr.

„Fajn, tak se, mladej, otoč a vystrč pořádně prdel!“ Zaznělo se smíchem.
>Čtyři muži, kteří mne drželi, mnou smýkli, a i když jsem se bránil té potupě, ohnuli mě a roztáhli mi nejen nohy, ale i půlky. Ječel jsem a snažil se zabránit neodvratnému ponížení. Ještě nikdy nikdo mi nestrkal prsty do zadku a ani se mi do zadku nekoukal.

„Takže nejdřív si ověřím, že v zadku nic neschováváš a pak uděláme zase dva výtěry. Uvolni se,“ zaznělo za mnou definitivně a pak už jsem ucítil nasliněný prst v rukavici, jak se snaží natlačit do mého sevřeného a absolutně panenského análu. Bylo to opravdu poprvé, co se někdo tímhle koncem snažil probojovat dovnitř a já mu v tom usilovně bránil.

„Povol tu prdel, sakra!“ Podrážděný příkaz a pak plácnutí přes mou levou půlku. Cuknul jsem sebou a asi v tu chvíli opravdu uvolnil sevření, protože prst překonal sílu svěrače a projel dovnitř. Zařval jsem. Bylo to odporné! Bolestivý tlak jsem cítil nejen v zadku, ale snad v celém podbřišku. Prst se mi do konečníku zavrtával velkou silou a otáčel se přitom na obě strany, aby snáze pronikl. A když byl celý uvnitř, začal se pohybovat a napodobovat přírazy. Tekly mi slzy studu a bolesti, když jsem tam tak stál s násilně vystrčeným zadkem, skoro nahý mezi šesti oblečenými policajty. Tričko jsem měl shrnuté přes hlavu, ale to mi nevadilo, aspoň neviděli mé ponížení. I tak se královsky bavili a prstění mého zadku si sadisticky užívali.

„Tak a teď výtěry, abychom měli vzorek stolice,“ zahlásil trapič mého zadku a konečně ze mě vytáhl svůj prst. Zhluboka jsem si oddechl, protože mi připadalo, že ty výtěrové tyčinky ani neucítím. Opak byl ale pravdou! Při průchodu svěračem vatička na tyčince dřela a tlačila, takže jsem si nakonec dvakrát zaskučel taky.

„A teď ještě vzorek moči a odběr krve,“ pokračovaly požadavky policajtů.
>Odvedli mě na WC, ale vymočit jsem se musel před nimi, což mi hodně vadilo, jenže oni tvrdili, že bych mohl moč něčím kontaminovat. Marně jsem jim připomínal, že jsem měl orientační test na drogy ze slin negativní. Nezajímalo je to. Dobře se bavili a popichovali mne nechutnými poznámkami, zatímco mi drželi odběrovou lahvičku u ocasu a čekali, až ji naplním. Se stejným zájmem se pak dívali na zlatavý proud mé moči, prýštící z ocasu do mísy. Asi mají všichni problémy s prostatou, když tak zírají, napadlo mne a hned jsem se cítil o stupeň líp a odběr krve jsem absolvoval docela v klidu.

„To triko dolu, a protože ses bránil, budeš mít zostřený režim,“ ozval se policajt, který v ruce třímal svazek klíčů. Už mi bylo všechno jedno. Stáhl jsem si tričko a pak už úplně nahý jsem musel své věci nandat do pytle, opatřeného mým jménem a číslem. Plastový náramek se stejným číslem jsem pak dostal na zápěstí. Nakonec za zády na mých zápěstích ještě cvakly ocelové náramky a pak mne dva policajti vyvlekli z kanceláře, nahého jako prst. Ječel jsem na ně, co to dělají, a ať mi dají něco na sebe, ale oni se jen smáli, že na korekci se žádné oblečení nenosí.

„Budeš nahatej, je to bezva, hlavně pod těma kousavejma dekama,“ posmívali se policajti. „Je to návrat k přírodě, takový dečky, jak ze sisalu. A nemusíš se ničeho bát. My tě budeme kamerou kontrolovat.“ S těmi slovy mne strčili do jedné maličké cely, kam se sotva vešla tenká matrace, položená rovnou na zemi. Pak tam byl kýbl, rolička toaletního papíru, polštář a už zmiňovaná šedá kousavá deka. Tím luxusní vybavení samotky na korekci končilo. Odemkli mi klepeta, a pak za mnou třískli dveřmi a já osaměl. Rozhlédl jsem se po tom kvádru o půdorysu asi tři krát dva metry. Stěny natřené odpornou zelenou barvou, podrápané oplzlými nápisy: poručík je čurák! Vomrdám tě, ty kurvo! Chci tvůj vocas až nadoraz! A podobné výlevy zdobily vnitřek té nešílenější noční můry, která mne mohla potkat, cely předběžného zadržení!

Lehl jsem si na matraci a zkusil, jestli to zvládnu pod tou dekou, ale to se opravdu nedalo. Kousala tak hrozně, že jsem ji hodil do kouta a natáhl se jen tak na matraci. V cele bylo kupodivu teplo, takže jsem žádným moc velkým nepohodlím netrpěl a ponížení v podobě nahoty se dalo zvládnout. Zadíval jsem se do kamery, vedle kterého svítilo červené světýlko, neklamná známka toho, že je ten šmírák zapnutý. Díval jsem se přímo do objektivu a po čase jsem zjistil, že mě celá ta situace zvláštně vzrušuje. Vždycky jsem byl spíš sub než cokoliv jiného a mezi mé sexuální fantazie při onanii tak pochopitelně patřila i představa vězení. Sice jsem nebyl gay, ale vzrušovalo mne cokoliv ponižujícího a představa, že musím podržet pěkně nadrženému vězeňskému kápovi, byla dostatečně ponižující. Dominu bych v mužské věznici asi těžko hledal, tak i mé představy odpovídaly realitě. Pohled mi sklouzl z objektivu na můj ohon, ve kterém začínalo povážlivě cukat. Už to ani zdaleka nebyl ten schlíplý visící ptáček. Vzal jsem ho do ruky a začal nacvičenými pomalými pohyby honit, dokud nestál v celé své kráse jednadvaceti centimetrů. Naslinil jsem si dlaň a navlhčil žalud, přes který jsem dlaní přejížděl. Druhou rukou jsem si masíroval koule a slastně jsem u toho sykal a vzrušením. A pak cvakl zámek mé cely a dovnitř vrazili ti dva poldové, co mě sem dovedli.

„Hele, máme tady pěkně nadrženýho zmetka, kterej ani za katrem nedá pokoj,“ nechal se slyšet starší policajt.

„To bychom mu měli dopřát nějaký to sexuální vzrůšo, co. Aby se necítil diskriminovanej,“ chechtal se druhej polda.

Vyskočil jsem na nohy, jak jsem se jejich příchodu lekl a oni mne chytli, naučeným pohybem mi spoutali ruce a vlekli mne chodbou směrem ke kanceláři.
„Jdeme, mladej. Teď si s námi užiješ, že se ti o tom bude zdát, ale před tou kamerou se předvádět nebudeme.“

Odtáhli mě přesně tam, kde jsem začal, a zabouchli dveře. Pak mě hodili břichem na stůl a během momentu už jsem měl před obličejem obrovský ztopořený ohon toho mladšího poldy, trčící z černých kalhot. „Dělej, vem ho do huby a pěkně lízej!“ přikázal mi a chytl mě drsně za vlasy, aby mi zvrátil hlavu dozadu. Druhý policajt si mezitím plivl na prsty a začal s tím, co mi bylo odporné už po příjezdu na stanici, s prstěním mé prdele.

„Aúúúúúúú,“ zařval jsem a v tom mi vrazil ten polda přede mnou svůj ocas do pusy, čímž zdusil můj výkřik. Bezohledně a hned mi začal do úst přirážet a držel mi přitom hlavu za vlasy. Prsty staršího policajta už se zatím probojovaly do mého análu a jeho druhá ruka mi přimáčkla hlavu do klína jeho kolegy. Zvedl se mi žaludek, jak mi ocas zajel až do krku. Tlačil jsem hlavou proti té ruce a snažil se ze sebe ten dlouhý úd dostat, ale marně. Žaludek mi dělal kotrmelce, a když mi konečně oba mučitelé umožnili krátký nádech, byl jsem jim za to opravdu vděčný. Prsty mezitím řádily v mém konečníku. Polda jimi přirážel a otáčel, ohýbal je a roztahoval a já se snažil nevnímat tu bolest a potupu.

„Dělej, lízej. Hezky vystrč jazyk a pěkně mi ptáka olízej!“ přikázal mi polda přede mnou a já zoufale poslechl. Neměl jsem jinou možnost. Oni byli dva a já spoutaný a bezmocný. Bylo mi hrozně, ale mému ocasu se dráždění prostaty dvěma prsty, vraženými do prdele, líbilo. Zaměřil jsem se na ten ohon před sebou a začal ho pěkně důkladně zpracovávat jazykem. Nejdřív žalud a pak jeho okraj a uzdičku. Potom přes spodní stranu dolů až na pytlík a zase s jazykem pevně přitisknutým po spodní straně nahoru na uzdičku. Zase obkroužit žalud a pak ho vzít celý do úst a cucat a jazykem škádlit ústí močové trubice. Poslouchal jsem, jak polda zrychleně dýchá a jeho vzdechy nabývají na intenzitě. Už mi nedržel hlavu tak pevně, protože poznal, že tenhle blowjob dokončím dobrovolně.

Starší policajt za mnou mi mezitím zasunul do zadku obušek a to hrozně bolelo, ale on mi říkal, že si moje prdel musí zvyknout a roztáhnout se. Trpěl jsem tiše, oči křečovitě zavřené a mechanicky jsem lízal tu stojící svíci přede mnou a pak si policajt za mnou stáhl kalhoty a osvobodil svůj ohon. Věděl jsem, co přijde, a měl jsem hrozný strach, že to bude bolet ještě víc než obuškem, ale má erotická fantazie z vězení se právě naplňovala a ji chtěl prožít celou, bez ohledu na utrpení. Ucítil jsem vlhký jazyk na hrázi a na díře a pak mi přesně mezi půlky přistál plivanec, který policajt rozetřel do okolí análu i dovnitř. A pak mi nasadil k zadku svůj úd.

„Prohni se a pořádně zatlač, ať se ti otevře svěrač,“ poradil mi a já ho poslechl, i když mi to připadalo hrozné. A pak už se začal ten ohon tlačit dovnitř a policajt přede mnou mi znovu tvrdě zarazil ptáka až do krku, abych neřval. I tak jsem se ale na stole svíjel v křečích a ječel strašlivou bolestí roztaženého svěrače i konečníku.

„Nééééééé! Vyndejte to, prosím! Dóóóóst!“

„Neřvi a uvolni se! To nejhorší za chvíli přejde,“ vrčel polda za mnou a plácal mne těžkou dlaní po zadku. A pak začal přirážet a bolest, která už se tišila, znovu zaútočila v plné síle. Roztažení prdele byla jedna věc, ale přírazy byly něco úplně jiného. Ach bože, jak to ti gayové dělají, že je to nebolí? Anebo jsou všichni masochisti?

„Aúúúúúúúúúúúúúúúú! Aúúúúúúúúúúúúúúúúúúú! Nééééééééé! Dóóóóóóóóst!“ vřeštěl jsem do rytmu přírazů, ale nezdálo se, že by to policajtům nějak vadilo. Právě naopak! Přírazy do obou mých konců nabývaly na intenzitě i tempu a zanedlouho už můj krk naplnil první horký výstřik, který jsem ve svém životě polykal. Kupodivu to nechutnalo ani tak odporně, takže jsem neměl problém to všechno spolknout a pokorně očistit celý ocas toho poldy. Poplácal mě po zádech jako hodného psa, beze slova si schoval si své bohatství do kalhot a šel se podívat, jak se činí jeho kolega za mnou, ale ten už byl vzápětí za silných přírazů hotov taky. Vyškubnul mi svého ptáka ze zadku a postříkal mi kostrč a rýhu a pak mi znovu vrazil ohon do zadku a ještě chvíli jím přirážel, než měl dost. Mladší polda mi mezitím prsty setřel sperma svého kolegy ze zadku a vrazil mi je do pusy k olízání, což jsem zase pokorně vyplnil.

Celého bolavého a zpoceného mě pak odvedli chodbou o dvoje dveře dál, do místnosti, kde byly dva sprchové kouty. Tam mi po víc než hodině sundali náramky a ukázali na zem. „Lehni si a teď se můžeš vyhonit ty,“ ušklíbl se ten mladší polda a pak se oba dívali, jak si na studené dlažbě ve zrychlujícím tempu zpracovávám svůj ocas. Ruka mi kmitala velikou rychlostí a já zavíral oči, dýchal s otevřenou pusou a blížil se vrcholu. A pak jsem byl hotov v několika silných výstřicích, motivován ponížením, které dva rozkročení policajti, tyčící se nade mnou, znamenali. Zkropil jsem své břicho a čekal, že mi sperma zase dají slízat z prstů, ale ten starší policajt se jen uchechtl: „lež, teď tě pěkně umejeme!“

Netušil jsem, co si na mě vymysleli, ale ve chvíli, kdy oba vytáhli z kalhot své ocasy, došlo mi to. Ale to už na mě dopadly první kapky jejich teplé moči. Snažil jsem se těm dvěma proudům uhýbat, ale stáli každý z jiné strany a kropili mne svým proudem od obličeje až k rozkroku. Z toho zápachu mi bylo na zvracení a nakonec jsem taky začal močit, protože už jsem to nemohl vydržet.

„Prase, válí se tady ve chcankách!“ okomentoval to ten mladší polda a pustil na mě ledovou sprchu. Docela vděčně jsem se zbavil té páchnoucí záplavy a pak jsem se nechal zase poslušně spoutat a odvést do cely. Tam jsem si znovu lehl na matraci, čelem ke kameře, ale tentokrát mě už žádné sexuální představy nepronásledovaly. Poprvé ošukaný zadek mě bolel, jako by mi tam plála louče a byl jsem celý rozlámaný od tvrdých přírazů. Zavřel jsem oči, protože jsem stejně nic jiného nemohl dělat a nakonec jsem vyčerpáním usnul.